Vzpomínka na Rogera Scrutona, svébytného ostrovního konzervativce, který nešetřil ani Thatcherovou
Komentář Daniela Kroupy: Když britský filozof Roger Vernon Scruton přijel v roce 1979 do Prahy, zdál se mnohým z nás jako živé ztělesnění konzervatismu. Čeho se týkaly jeho předchozí přednášky v bytových seminářích, nevím, když však přišel k nám, mluvil o pojmech, o kterých jsem do té doby neslyšel, a pokud ano, nijak jsem je nespojoval s tímto myšlenkovým zaměřením: charity, privilege, equity. Tím, že právě na nich se snažil ilustrovat způsob konzervativního uvažování, rozptýlil mylnou představu, že se jedná o nějakou ideologickou doktrínu.
Konzervatismus je postoj k životu, který by vlastně neměl důvod se veřejně projevovat, pokud by nebyly ohroženy hodnoty, které život činí krásným. V tomto reakcionářství spočívá síla i slabost konzervatismu. Silou je pevné pouto se skutečností, zakořenění v tradici, ve zvyklostech, které udržují lidské společenství pohromadě a které mu dávají perspektivu do budoucnosti. Nejedná se o žádnou zkostnatělost, která by nepřipouštěla reformy. Ty však musí být prováděny nejenom pro přítomné, ale i s ohledem na ty, kteří zde byli před námi, a na ty, kteří přijdou po nás. Slabostí konzervatismu je, že zdaleka ne všechny hodnoty, které chce uchovávat, dokáže pojmenovat a obhájit.
Svůj konzervatismus si absolvent oboru filozofie a estetiky na Jesus College v Cambridgi Roger Scruton v plné míře uvědomil, když promýšlel své zážitky z osmašedesátého roku ve Francii, kde se jeho mladí přátelé a vrstevníci pokoušeli vyvolat revoluci, svrhnout od moci vládnoucí buržoazii a nastolit sociální rovnost. V té době jsme se my v Československu pokoušeli odstranit alespoň některé následky takové revoluce a obnovit pár buržoazních svobod, jako je svoboda vyjadřování, shromažďování a cestování. Francouzští studenti vytloukali výlohy obchodů, zapalovali zaparkovaná auta, stavěli barikády a házeli na policisty kameny. Roger, který řádění studentů znechuceně pozoroval z okna, od nich na otázku, kým chtějí nahradit buržoazii, která jim poskytuje nebývalou svobodu a blahobyt, nedostal uspokojivou odpověď. Odkázali ho k dílu Michaela Foucaulta Slova a věci, z něhož čerpali ospravedlnění pro své jednání.
Díky těmto zkušenostem si Roger uvědomoval nejen svou politickou identitu, ale zároveň potřebu vybudovat dostatečné intelektuální zázemí pro obhajobu konzervativních hodnot. Nebylo to snadné, protože akademické prostředí v Británii bylo a je dosud vesměs levicové. Vyžadovalo
