Deník N

Paroplynový kolos řídí jen pět lidí i turbíny Matěj s Vojtou. Navštívili jsme elektrárnu Počerady

Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Politici nás straší, že za třicet let nebudeme mít dost elektřiny. Stavět elektrárny je tak drahý špás, že kromě dotovaných zdrojů nikdo dobrovolně nic nepostaví. Ekonomické riziko je příliš velké. Nový blok atomové elektrárny má stát dvě stě nebo taky tři sta miliard korun. To mají politici rádi – ideální korupční prostředí.

Tohle jsou Počerady, jedna z nejvytíženějších tuzemských elektráren. Postavena byla v sedmdesátých letech minulého století. Pět 200MW turbín roztáčí pára vyrobená spalováním hnědého uhlí z lomu Vršany. Každý rok vypustí do vzduchu 230 tun prachu, 5500 tun oxidu siřičitého, 6600 tun oxidů dusíku a 1500 tun oxidu uhelnatého.

Zatímco se politici přou, zda je už třeba začít stavět nový atomový reaktor, postavil ČEZ vedle původní uhelné počeradské elektrárny novou, která je schopna dodat výkon jako bezmála dva bloky jaderné elektrárny Dukovany. Nepotřeboval k tomu žádné státní záruky, neprotestovali ekologové ani minoritní akcionáři. Za tři léta od oznámení záměru v roce 2011 byl paroplynový zdroj v Počeradech hotov. Místo plánovaných dvaceti miliard nakonec stál necelých 16 miliard korun.

Dvě plynové turbíny o maximálním výkonu po 284 MW pohánějí svým zbytkovým teplem třetí parní turbínu o výkonu 270 MW. Celkově je elektrárna schopna dodávat do sítě až 838 MW. Dosahuje tak účinnosti 58 %.

Spaluje zemní plyn, tedy prakticky čistý metan, neprodukuje tak žádný pevný odpad. To je v současnosti nejlevnější způsob získávání elektrické energie v Evropě, když je poměřujete náklady na výstavbu. Jiné je to s cenou provozu. Paroplynové elektrárny jsou závislé na dovozu plynu, ať už z Ruska, Norska, Kataru, nebo USA. Plynu je ve světě dost, problémem je cena. Stále se ještě vyplatí spalovat hnědé uhlí. To se však s rostoucí cenou emisních povolenek v horizontu desetiletí změní.

Plynové elektrárny vyprodukují oproti uhelným třetinu oxidu uhličitého na jednotku výkonu, jiný odpad po nich prakticky nezbude. Přesto je to do budoucna jejich největší handicap. Při masivním rozvoji obnovitelných zdrojů by však elektrárny na plyn byly ideálním záložním zdrojem pro případ, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce. Jejich plynové turbíny dokážou měnit výkon v řádu minut.

Podívejte se, jak to v největší paroplynové elektrárně v Česku vypadá.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Energetika

Pohledem Ludvíka Hradilka

V tomto okamžiku nejčtenější