Deník N

Mezinárodní právo je pro nás jen cár papíru, vzkázala opět Moskva světu. Nejdřív zabrala Krym, teď si uzurpuje moře kolem něj

Mapa Kavkazu, Krymu a jižního Ruska vytištěná kolem roku 1770. Albania je historické označení Kaspického moře. Zdroj: www.village-atlas.com
Mapa Kavkazu, Krymu a jižního Ruska vytištěná kolem roku 1770. Albania je historické označení Kaspického moře. Zdroj: www.village-atlas.com
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Michaela Romancova: Mezi Ruskem a Ukrajinou sice oficiálně válka vyhlášena nebyla, ale od anexe Krymu tomu tak de facto je. Bojuje se na pevnině a teď i na moři. Jaké mezinárodní normy zde platí a jak byly při nedělním střetu porušeny?

Jestliže až dosud probíhala vojenská konfrontace primárně na východě Ukrajiny, kde se objevily tzv. Doněcká a Luhanská republika, tentokrát jsme svědky jejího rozšíření do prostoru Černého moře, respektive do Kerčského průlivu, který je jeho jedinou spojnicí s mořem Azovským. Ruská střelba a zadržení ukrajinských lodí pochopitelně vyvolaly mohutný mediální zájem a donutily k reakci všechny významné členy mezinárodního společenství, kteří – jak se v podobných situacích standardně děje – obě strany vyzvali ke zdrženlivosti a snaze najít politické východisko.

To by mělo vycházet – jak také jinak – ze standardů mezinárodního práva, tedy právě z toho instrumentu, který se od anexe Krymu ve vztazích mezi Moskvou a Kyjevem, respektive celým mezinárodním společenstvím (vzpomeňme například na sestřelení malajsijského letadla MH17) zdá být zcela neúčinným. V tomto konkrétním případě vše nasvědčuje tomu, že Moskva flagrantně porušila normy mořského práva.

Dříve než se jeho nejdůležitější instrumenty pokusíme přiblížit, se ještě sluší zdůraznit, že i když nikdo nevěděl, kdy ani jak k incidentu v Azovském moři či Kerčském průlivu dojde, bylo si mezinárodní společenství již delší dobu vědomo, že právě v tomto regionu napětí soustavně stoupá. Například Evropský parlament právě proto k situaci v Azovském moři přijal již 28. října letošního roku obsáhlou deklaraci, která právě s odkazem na mezinárodní právo přehledně sumarizuje, v čem a proč je problém.

Od 17. století má svět Svobodné moře

Jak a proč mořské právo vzniklo? Světový oceán kryje zhruba 72 procent povrchu Země a jednoznačně představuje největší kontinuální plochu, kterou má lidstvo k dispozici. Lidé žijící na mořském pobřeží si záhy uvědomili, že moře je nejenom zdrojem potravy, ale také velmi efektivním komunikačním médiem. Z evropského pohledu to platí již od antiky, v současnosti se více než 90 procent objemu mezinárodního obchodu realizuje po moři. Není nikterak přehnané říci, že v současnosti by se bez světového oceánu globalizovaná ekonomika okamžitě zhroutila. Přístup k moři je proto klíčovou otázkou jak hospodářskou, tak bezpečnostní.

V Evropě se postupně objevily a následně byly prosazovány dvě konkurenční doktríny, které plavbu (a obchod) na moři definovaly a regulovaly. Mocnosti, které v daném okamžiku cítily převahu, prosazovaly doktrínu tzv. uzavřeného moře, ve kterém by pouze ony měly právo jednostranně rozhodnout, co se na moři (ne)bude dít a komu bude patřit.

Na počátku éry zámořských objevů se tento přístup pokusili prosadit Španělé a Portugalci, ale jejich úsilí, navzdory záštitě papeže, tváří v tvář ozbrojenému i právně-filozofickému odporu ostatních evropských námořních mocností, zejména pak Nizozemců, ztroskotalo. Hugo Grootius, všeobecně považovaný za zakladatele mezinárodního práva, ve spisu Svobodné moře z roku 1609 položil základy stejnojmenné doktríny, jejíž principy jsou dodnes nejdůležitějším atributem mořského práva. Každá loď, splňuje-li minimální podmínky (například je řádně označena vlajkou suverénního člena mezinárodního společenství) má právo plout kam chce, bez zásadních omezení.

„Mořské právo“ podepsaly Moskva i Kyjev

Co, mimo fyzicko-geografické překážky, svobodu plavby omezuje? Mezinárodní právo jako volné či svobodné moře definuje veškerý prostor, který

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější