Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Válková: Urválek byl starý seschlý pán, pod mou práci se jen podepsal. Pokud vadí členství v KSČ, kandidatury se můžu vzdát

Helena Válková. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Helena Válková. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Zmocněnkyně pro lidská práva a bývalá ministryně spravedlnosti si za svou minulostí stojí, pokud jde o odbornou stránku. Co se ale týče jejího členství v KSČ, veřejnost by si prý měla odpovědět na otázku, zda rudá legitimace člověka diskvalifikuje pro funkci ombudsmanky, o niž se chce ucházet. S Josefem Urválkem, symbolem justičních vražd padesátých let, prý na výzkumu nespolupracovala. „Já teď nevím, jestli si tam on přidělal nějaké dvě věty na závěr nebo na úvod, ale všechny publikované texty jsem zpracovala já,“ tvrdí Helena Válková v rozhovoru pro Deník N.

Jak jste po včerejšku spala?

Spala jsem asi tři hodiny. Vždycky se vás nejvíc dotknou lež a nepravdivé konstrukce. A pocit, že se bráníte a obhajujete tam, kde nemusíte, protože se vám přičítá nepravda.

„JUDr. Válková byla nejen členkou KSČ, ale byla také součástí justičního aparátu, který se před listopadem 1989 podílel na přípravě zákonů a dalších právních norem, stejně jako na vyhodnocování jejich uplatňování. Je absurdní, že zastává roli vládního zmocněnce pro lidská práva, a nyní dokonce kandiduje do funkce veřejné ochránkyně práv. Považuji to za naprostý výsměch obětem totalitního režimu a ukazuje to, že se do čela státu skutečně dostávají lidé s nevábnou minulostí.“ To jsou slova historika Petra Blažka. Jak mu vysvětlíte, že vaše minulost je naopak „vábná“?

Já nebudu říkat, že je vábná. Myslím si, že je profesionální. Buďto jste byla disidentkou, nebo jste mohla pracovat v odborných grémiích, ve výzkumech, v ústavech, které se zabývaly příčinami kriminality. Já jsem nebyla žádnou součástí justičního aparátu. Nevím, jak na to pan Blažek přišel. Nebyla jsem prokurátorka, udělala jsem si justiční zkoušky, které měl kdekdo… Byly to justiční zkoušky na prokuratuře, ale nenastoupila jsem tam jako prokurátorka. Právě proto, že jsem nechtěla být součástí toho justičního systému. Šla jsem do Výzkumného ústavu kriminologického, který byl přidělen k prokuratuře.

Tady nejde ani tak o to, že jste pracovala v tomto ústavu, i když fungovat pod generální prokuraturou znamená problém, pokud tedy chcete zastávat funkci s morálním přesahem. Problém je, že jste spolupracovala s Josefem Urválkem, který byl ikonou politických procesů padesátých let.

Prosím vás, to je také lež. Já jsem s ním nespolupracovala. On tam byl v sedmdesátých letech zřejmě odložen. Já jsem se tam s ním potkala. Tenkrát jsme jako mladí výzkumní vědečtí pracovníci pracovali na svých studiích a občas se někdo podepsal i pod naši práci.

To znamená, že text o ochranném dohledu, na který upozornil server Info.cz, jste vypracovala sama a on se pod něj jen podepsal?

Byl to můj výzkum a moje studie. Jsem za to ráda, udělala bych ji znovu. Byla o tom, jak předcházet recidivě u pachatelů nejzávažnějších trestných činů. Drtivá většina těch textů samozřejmě byla moje. Já teď nevím, jestli si tam on přidělal nějaké dvě věty na závěr nebo na úvod, ale všechny publikované texty jsem zpracovala já.

Takže Urválek jen chtěl vykazovat činnost?

Samozřejmě, že tito lidé, kteří byli odklizeni, potřebovali občas získat nějakou čárku.

Jak jste tedy…

Já si to vůbec nepamatuju!

Přece mi nebudete tvrdit…

Já netvrdím! Paní redaktorko, to vy říkáte, že něco tvrdím. Já netvrdím. Určitě jsem se s ním setkala a také si ho vybavuji. Byl to takový

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ombudsman

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější