Deník N

Mezi světy. Podivuhodný příběh šlechtičny, který líčí české dějiny z opačné perspektivy, než je u nás běžné

Rod Coudenhove se k Čechám rád hlásil. Foto: Wikimedia
Rod Coudenhove se k Čechám rád hlásil. Foto: Wikimedia

Na českou rovnostářskou společnost mohou působit vzpomínky Barbary Coudenhove-Kalergi jako text z jiné planety. Neobyčejné knižní vyprávění šlechtičny, která po válce začínala z ničeho, protože byla „böhmisch“.

Aristokratka z katolické rodiny, která byla vyhnána ze své země a vlastními silami si musela v nové vlasti vybudovat novinářskou kariéru. Vdala se za eurokomunistu, strana zelených ji chtěla kandidovat na prezidentku a dnes mimo jiné pomáhá k integraci uprchlíků. I tak by se dal stručně vyjádřit pozoruhodný životaběh Barbary Coudenhove-Kalergi, který zachycuje nedávno vydaná kniha Doma je všude; Dějiny střední Evropy ve vzpomínkách slavné novinářky. Základní rysy tohoto příběhu už přitom čeští čtenáři mohli poznat v jedné z kapitol publikace Paradoxy české šlechty (Paseka, 2005).

Barbara Coudenhove-Kalergi se narodila 15. ledna 1932 v Praze, kterou prý dodnes považuje za nejkrásnější město na světě. Vyrůstala v prostředí čistě německém. Jazykově české přátele neměla ani ona, ani její rodiče. Ti sice neměli k Čechům negativní vztah, „česká většina a německá menšina ovšem nežijí v té době doopravdy spolu, ale vedle sebe. Rodiče jsou navíc součástí menšiny v rámci menšiny. Patří k německy mluvící české šlechtě, vcelku uzavřené skupině, která nepěstuje styky ani s německou měšťanskou společností. Hosté, kteří přicházejí k nám domů, jsou téměř výhradně lidé z této vrstvy, v níž jsou všichni tak nějak příbuzní a tvoří jednu velkou rodinu. O víkendech rodiče navštěvují zámky v okolí nebo se setkávají se známými ve šlechtickém klubu Ressource“.

Sami sebe označovali jako Čechy německého jazyka, tedy „böhmisch“, jak to formuloval filozof Bernard Bolzano ještě před rokem 1848. Pokud se někteří nacionalisticky orientovaní Němci vychloubali, že nemluví česky („Jsem hrdý na to, že nemluvím tímto jazykem služebnictva“), novinářčin otec Gerolf Coudenhove-Kalergi (1896–1978) takový postoj označoval za hloupost: „Když už člověk musí být na něco pyšný, tak na to, co umí, a rozhodně ne na to, co neumí.“ Nicméně když byl vyhlášen protektorát, začal pracovat pro říšského protektora von Neuratha v jeho tiskovém oddělení, kde četl zahraniční noviny a podával z nich hlášení. Po nástupu Reinharda Heydricha se dobrovolně přihlásil do Wehrmachtu, ačkoli

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější