Deník N

Proč v zemi nepanuje radostná spokojenost, i když by si to Zeman, Babiš a další politici tak přáli? Zastavil se tu čas

Rodiny prezidenta Zemana a premiéra Babiše se v neděli sešly na zámku v Lánech u novoročního oběda. Zleva Babišův syn Frederik, dcera Vivien a manželka Monika. Zprava Zemanova dcera Kateřina a manželka Ivana. Foto: ČTK
Rodiny prezidenta Zemana a premiéra Babiše se v neděli sešly na zámku v Lánech u novoročního oběda. Zleva Babišův syn Frederik, dcera Vivien a manželka Monika. Zprava Zemanova dcera Kateřina a manželka Ivana. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Pehe: Zejména mladší, modernější část společnosti si uvědomuje, že politici se u nás pokouší konzervovat poměry, které nejsou v souladu s jejími zájmy do budoucnosti. A mnozí starší se zase obávají výzev současného světa, vnímají je jako ohrožení a bojí se, že by o svůj relativní blahobyt a klid mohli přijít, v čemž je řada politiků jen utvrzuje.

Premiér Andrej Babiš, v narážce na projev Václava Havla z prvního dne roku 1992, se hned na úvod svého novoročního proslovu podivil nad tím, že v zemi, které se tolik daří, nepanuje radostná spokojenost. Celý zbytek svého projevu strávil pak snahou ukázat na datech dokumentujících současný skvělý stav i na slibech zásadních investic do toho či onoho v brzké budoucnosti, že k tomu, aby lidé u nás nebyli radostně spokojení, neexistuje zásadní důvod. Jinými slovy: lidé nemají k nespokojenosti důvody, jen prostě nevidí všechno to, kvůli čemu by u nich měla panovat radostná spokojenost.

Prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství přece jen zašel o krůček dál, když zmínil neobyčejnou pomalost stavebních a dalších řízení u nás. Předseda Sněmovny Radek Vondráček se ve vlastním novoročním projevu pro změnu kriticky opřel do sociálních sítí, které prý vykreslují stav společnosti, jenž neodpovídá realitě. A předseda Senátu Jaroslav Kubera si zase posteskl nad politickou korektností, která nám prý nedovoluje svobodně vyjadřovat naše názory.

Ani jeden ze zmíněných představitelů se nepokusil analyzovat důvody, kvůli nimž v minulém roce demonstrovaly statisíce lidí. Slyšeli jsme pouze poněkud blahosklonné zmínky o tom, že ve svobodné společnosti lidé mají právo demonstrovat, i když podle prezidenta by kupříkladu školáci protestující v rámci hnutí Pátky pro budoucnost proti malému úsilí politiků v boji s klimatickými změnami měli demonstrovat raději v sobotu, aby se mohli v pátek řádně učit.

Už tato samotná arogantní poznámka dosti přesně charakterizuje postoje předních českých politiků: vše děláme v podstatě dobře, a když už má část společnosti poněkud pomýleně potřebu demonstrovat, měli by tak činit bez toho, že budou narušovat takříkajíc zaběhnutý provoz a normy neboli klid k práci. Podle Zemana jsou školáci oběťmi ekologických proroků, kteří naši společnost, kráčející v podstatě správným směrem, ohrožují jakýmsi klimatickým náboženstvím.

To, že naši nejvyšší ústavní činitelé nevidí zásadní důvody k tomu, aby naše společnost nebyla „radostně spokojená“, bohužel ale neznamená, že takové neexistují. Nechme stranou, zda je ignorují kvůli vlastní neschopnosti kritické analýzy, anebo prostě z účelových politických důvodů, a pokusme se místo nich některé z těch hlavních popsat.

Co vlastně lidem vadí?

Kdyby se chtěli politici dopátrat toho, proč ve společnosti, jejíž životní úroveň v poslední době skutečně nebývalým tempem roste a vládne v ní – jak často zdůrazňují – nebývalá míra vnitřní bezpečnosti, nepanuje radostná spokojenost, museli by dojít k závěru, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější