Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Osvícení Doktora Spánka. Jak číst Kinga od knihy k filmu a zase zpět

Doktor Spánek. Foto: Vertical Entertainment
Doktor Spánek. Foto: Vertical Entertainment

Kiny před časem prošla adaptace románu Stephena Kinga Doktor Spánek. Se svou předlohou má společné hlavně to, že ukazuje, jak nelehký úkol je udělat pokračování kultovního hororu. Pro pochopení obou děl se ale musíme vrátit o 43 let a několik autorových závislostí a traumat nazpět.

Sám Stephen King se v průběhu své více než čtyřicetileté kariéry ke klasickým sequelům odhodlal jen dvakrát. Poprvé u temné fantasy Talisman z roku 1984, kterou napsal ve spolupráci s Peterem Straubem. Na své dílo navázali oba autoři po sedmnácti letech románem Černý dům. Druhým pokračováním je právě Doktor Spánek, kterým se v roce 2013 vrátil King k postavám slavného románu Osvícení z roku 1977.

Má to svou logiku, protože málokterý žánr je k pokračováním – navzdory snaze filmových distributorů přesvědčit nás nudnými nekonečnými sériemi od Paranormal Activity přes V moci démonů až po slasherové série Halloween či Noční můra v Elm Street o opaku – tak nevstřícný jako právě nadpřirozený horor. Jak znovu zopakovat pocit strachu z neznáma? Nejjednodušším, ale také nejhorším řešením je recyklovat zápletku stále dokola a obměňovat postavy. Výsledkem jsou zaměnitelné produkty na jedno použití. King si je spolu s například Danem Simmonsem, jehož Zimní přízrak je ukázkou, jak mohlo vypadat funkční pokračování knihy To, vědom, že klíčové jsou v žánru postavy a smysl má pouze rozvíjet jejich příběh, klidně i za cenu odmítnutí většiny prvků původního díla nebo i změny žánru.

V případě Talismanu jsme tak po fantasy verzi Dobrodružství Toma Sawyera (hlavní hrdina se mimochodem jmenuje Jack Sawyer) dostali v Černém domě hororový thriller obohacený odkazy na Kingovo opus magnum – sérii Temná věž – a čerpající z díla Charlese Dickense. A Doktor Spánek pak ukazuje, že ty nejlepší horory jsou příběhem o traumatech. King se v něm pokouší zodpovědět otázku, jak se dospělý Danny Torrance, onen pětiletý kluk z Osvícení, vypořádal se svými zážitky a ztrátou otce. Ovšem jen takto jednoduché to není.

Stín pana Kubricka

Osvícení není totiž pouze román. Existuje i filmová verze Stanelyho Kubricka, která se často objevuje v nejrůznějších žebříčcích nejlepších filmových hororů. Ovšem sám King tento snímek vášnivě nenávidí již od jeho premiéry v roce 1980 a v doslovu k Doktoru Spánku svou averzi opět připomíná, když čtenáře varuje, že čtou pokračování knižního příběhu, tedy „skutečného příběhu rodiny Torrancových“, a opět dodává, že je mu záhadou, jak může Kubrickovo dílo kdokoliv považovat za nejděsivější film svého života. Důvod je jednoduchý – jakkoliv je Kubrickovo Osvícení skvělým filmem, který odolal zkoušce času a z filmařského hlediska je inspirací i dnes (stačí připomenout film Ready Player One), není to Kingův příběh.

Kubrick potlačil démoničnost samotného hotelu Overlook, v němž

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější