Rodiče plodí talenty, neumíme je ale naučit hrát hokej, tvrdí Hadamczik a nabízí řešení
Česká hokejová reprezentace do dvaceti let na domácím šampionátu vypadla ve čtvrtfinále se Švédskem po porážce 0:5. Alois Hadamczik tak zůstává posledním trenérem, který s národním týmem do dvaceti let přivezl ze šampionátu medaili. Čekání na další kov trvá už patnáct let.
Jaké dojmy máte z domácího juniorského šampionátu?
V první řadě bych chtěl vyzdvihnout diváky v Ostravě i v Třinci, kam jezdili lidé z celé republiky. Všichni skvěle podporovali český tým a chovali se nadstandardně i k ostatním týmům a fanouškům z dalších zemí. Z nálady okolo turnaje jsem byl nadšený. Navíc takové návštěvy chodí na juniorské šampionáty jenom v Kanadě, takže klobouk dolů před všemi.
Češi v nasazení určitě nezaostávali, ale výsledek 0:5 ve čtvrtfinále proti Švédsku ukázal, že český hokej stále nemá na to, aby se vrátil do nejužší hokejové špičky, do které historicky patří. Čím to?
Souhlasím, že našemu týmu nemůžeme vytknout bojovnost, snahu, blokování střel a nasazení. Pokud se ale podíváme na herní dovednosti, ty jsou bohužel v konkurenci těch nejlepších katastrofální.
🇸🇪 Will this be @trekronorse's year to come back? With a guy like Hoglander on your side, your chances are pretty high. #WorldJuniors pic.twitter.com/VsxFS57plw
— IIHF (@IIHFHockey) January 3, 2020
Už šest let upozorňuji čelné představitele hokejového svazu, že něco není v pořádku. Bohužel ve sportovním úseku svazu fungují lidé, kteří tomu nerozumí a za nějakých deset let změnili šestkrát systém mládežnických soutěží. Takhle to nejde dělat.
Nemám ambice někoho vyštípat nebo podobně, ale mrzí mě, že můj názor na svazu nikdo nechce poslouchat, přestože mám něco za sebou. Kdybych rozhodoval, nemůžu stále něco zkoušet, protože to odnesou zase ty děti, ze kterých nevyrostou ve světě konkurenceschopní hokejisté.
Osobně bych se zaměřil hlavně na
