Zlomený meč revoluce. Ajatolláhové ztratili obávaného stratéga, který střežil jejich mocenské impérium
Text připomínáme při příležitosti prvního výročí smrti generála Solejmáního: Pokud člověk pomine to, že sloužil nedemokratickému íránskému režimu, zůstává strohou skutečností, že zabitý generál Kásem Solejmání byl mazaným a zkušeným velitelem. Dost možná nejlepším, jakého Írán měl. A protivníkem, kterého západní stratégové mohli nenávidět, stejně jako uznávat.
Necelý rok nazpět obdržel generál v jedné zemi nejvyšší vojenský řád. Nebyla by to až tak mimořádná zpráva, nebýt toho, že se to stalo v Teheránu, šlo o Kásema Solejmáního a připnul si vyznamenání, které po převratu v roce 1979 vítězní ajatolláhové zavrhli jako jeden ze symbolů svržené monarchie.
Po čtyřiceti letech měl íránský teokratický režim dobrý důvod, proč své rozhodnutí popřít a obnovený řád nesoucí jméno meče chalífy Alího – zetě proroka Mohameda – udělit právě Solejmánímu. Jeho výjimečné schopnosti ale možná vysvětlují i to, proč Američané raketovou salvou před pár hodinami zasypali auto, kterým Solejmání odjížděl z bagdádského letiště.
Oceněný velitel měl od roku 1998, kdy stanul v čele elitních jednotek Kuds, prsty v takřka každé blízkovýchodní hře, kde byl v sázce vliv Íránu. A že jich bylo. Nepochybně blufoval, a když zrovna měl lepší karty než soupeři, uměl toho využít.
Vlastně si můžeme celou éru, co Írán není prozápadním královstvím, ale šíitskou autokracií, rozpůlit – celou tu druhou půli těžila ambiciózní země, nejlidnatější na Blízkém východě, ze Solejmáního schopností.
„Byl považovaný za druhého nejmocnějšího muže
