Hrdinové filmu Maják se brodí vodou a krví při hledání pravdy v postpravdivé době
Loňský devítkový rok byl ve znamení Edgara Alana Poea (170 let od smrti) a jedním z příspěvků k výročí bylo uvedení filmu Roberta Eggerse Maják. Někteří jej považují za nejlepší horor loňského roku. Film nepůjde do široké distribuce, proto společnost Aerofilms připravila pouze několik mimořádných projekcí.
Robert Eggers vyvolal salvy nadšení již svým debutovým snímkem Čarodějka. Maják je jeho druhým dílem, které přichází po čtyřleté pauze. Celé to začalo jako projekt jeho bratra Maxe, který se rozhodl pro film adaptovat Poeovu povídku, jež zůstala bezejmenná a nedopsaná v okamžiku spisovatelovy smrti. Fragment pochopitelně poutal pozornost právě pro svou nedokončenost a skutečnost, že to byla poslední práce, na niž legendární autor ponurých historek před smrtí myslel.
Autor hororů Robert Bloch Poeovu povídku dopsal v roce 1953 pod názvem Hrůza v majáku. V roce 2016 vznikl film Poeův Strážce majáku inspirovaný tímto příběhem. Bratři Eggersovi nakonec odkazy na Poeovu povídku upozadili, ale legenda o původu vzniku filmu již zůstala.
V Poeově fragmentu přijíždí na osamělý maják u norského pobřeží samotný strážce, který začne téměř okamžitě trpět
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.