A velryby tu ani nepřibrzdí…
Jihoamerický deník Tomáše Nídra: Na zástupy turistů snažících se u ekvádorského pobřeží ulovit snímek skákajícího mnohatunového kytovce číhají novodobí „harpunáři“.
Na dohled ekvádorského letoviska Puerto López se po vlnách Tichého oceánu řítíme za velrybou. Keporkaka neboli plejtváka dlouhoploutvého hra na honěnou podle všeho baví. Třikrát vyskočí z vody a pak celou svou zhruba pětadvacetitunovou vahou praští hřbetem o šedivou hladinu. Chtěl bych si to na památku zachytit fotoaparátem, ale mám co dělat, abych sám nespadl do vody.
Při nástupu na výletní loď vyfasuje všech pětadvacet pasažérů záchrannou vestu, ale tím starost o naši bezpečnost končí. Průvodce vybere šestici fyzicky zdatných, které pošle na příď. Při vzpomínce na pozorování kytovců, které jsem před lety zažil v argentinském Puerto Madryn, jsem moc rád, že jsem mezi vyvolenými. Budu tak mít nejlepší prostor na fotografování, nebudu se muset strkat s dalšími turisty, raduji se v duchu. Ne vždy se vyplatí posuzovat vše minulou zkušeností.
Zatímco v Argentině jsme klidně proplouvali velrybí obdobou dětského hřiště, kde se soustředily matky s mláďaty, tady u rovníkového Puerto López mají keporkakové svoji hlavní dopravní křižovatku, kterou při svých migračních cestách mezi polokoulemi projíždějí bez přibrzdění. Musíme se přizpůsobit jejich tempu.
Kapitán tedy motor naší bárky roztočí na plné obrátky a
