Klíč k šifře o 17 miliardách písmen dal český vědec. Je šance, že se díky tomu nasytí miliardy lidí
Profesor Jaroslav Doležel stojí za mimořádnou událostí světové vědy. Díky jeho metodě je rozluštěn genom pšenice. Lidstvo má klíč k vývoji nových, výnosnějších odrůd, odolných proti škůdcům a suchu. Současná legislativa a (fakty nepodložený) strach veřejnosti z „mutantů“ však stojí v cestě řešení budoucích hladomorů.
Genetický kód pšenice. Kniha o sedmnácti miliardách písmen. Pětkrát objemnější než „kniha života“ člověka.
„Přečteno,“ ohlásilo letos mezinárodní vědecké konsorcium. Dvě stovky vědců z dvaceti zemí luštily pšeničný kód po malých částech, které jim do čteček „naposílal“ profesor Jaroslav Doležel z Olomouce.
„Představte si, že bychom měli několik vydání stejné knihy v několika velmi podobných, ale nikoliv stejných jazycích. Ty knihy bychom rozstříhali na malinké kousky, menší, než je jedna věta, spíše sousloví. A všechny je zamíchali. A úkol by zněl: Sestavte ty knihy do původní podoby a přečtěte je. A to se teď povedlo,“ říká Jaroslav Doležel, jeden z nejcitovanějších českých vědců na světě. Působí v Regionálním centru Haná, na Univerzitě Palackého a Ústavu experimentální botaniky AV ČR v Olomouci.
Díky vám byl přečten genom pšenice a…
Zastavím vás. Opatrně. Správné je říci, že náš olomoucký tým se podílel na čtení genomu pšenice.
Ale četlo se metodou, kterou jste vyvinul vy, nemýlím-li se?
Na začátku ano. Pracovní verze genomu publikovaná v roce 2014 byla postavená na naší metodě. Pak se to začalo košatit. Letos publikovaná konečná verze genomu byla získaná kombinací naší metody a vstupů mnoha jiných týmů.
K čemu je přečtení genomu pšenice klíčem?
Otevírá cestu k efektivnějšímu šlechtění pšenice, plodiny, na které závisí životy miliard lidí. Pomocí genetických modifikací bychom mohli „vyšlechtit“ pšenici, která bude odolná proti škůdcům, bude lépe snášet období sucha, bude výnosnější, mohla by lépe využívat energii slunečního záření, potřebovat méně živin z půdy, nemuseli bychom používat chemické postřiky, nemuseli bychom řešit dusičnany v půdě…
Máme v rukou řešení zásadní otázky, tedy jak v budoucnu nakrmit lidstvo a jak přispět k trvale udržitelnému zemědělství, které by nedrancovalo a neničilo životní prostředí, ale…
Ale?
Ale cestu k tomu nedávno absurdně zatarasil Evropský soudní dvůr.
Vím, že evropská vědecká komunita sepsala protest proti tomu rozhodnutí a že jste jedním ze signatářů. V čem je problém?
Začnu trochu ze široka. Na globální úrovni se řeší, jak v budoucnu zabránit hrozícím hladomorům, zejména v oblastech, kde hrozí dlouhodobá sucha a kde startuje populační exploze, a jak být přitom šetrní k planetě. Stále se mluví o škodlivosti pesticidů, o dusičnanech v půdě, o tom, že se horší kvalita orné půdy v důsledku intenzivního zemědělství a ubývá jí v důsledku eroze, o záborech půdy pro často nesmyslné stavby, solární panely, pro řepku na výrobu biopaliv.
Odborníci z celého světa se shodnou, že GMO, tedy organismy „geneticky modifikované“ pomocí nejmodernějších, přesně cílených a efektivních metod, představují
