Věda a technologie v roce 2020. Od genů až k supernově
Bude to jako vždy – překvapí nás něco, s čím žádná prognóza nepočítala. Nečekaná událost, objev, štěstí či neštěstí. Anebo také neuvážený bláznivý kousek, protože prostoru pro individuální nezodpovědnost a bravuru je ve vědě a technice čím dál tím víc.
To je vlastně hned první z trendů, který stojí za zmínku: přestože vědecká práce je svou podstatou týmová, role osobnosti vědce a její morální integrity je stále větší. Je tomu tak proto, že silnější jsou i nástroje, které mají vědci k dispozici. Přístup „cokoli je technicky možné, to se dříve či později udělá“ je nesmírně riskantní. Právě v těchto dnech na přelomu roku jsme se dověděli, že v Číně byl ke třem rokům vězení (a k celoživotnímu zákazu práce v oboru) odsouzen Che Ťien-kchuej, autor tzv. „Crispr babies“, tedy prvních geneticky upravených dětí, jež se kdy narodily. Jeho práce byla v hrubém rozporu s lékařskou etikou, šlo o samoúčelnou technickou exhibici. Che Ťien-kchuej sotva bude poslední – a existují země s ještě volnějšími etickými standardy, než je Čína. Troufalých genetických experimentů bude spíš přibývat než ubývat. Rozlišit, které z nich jsou „správné“, a které ne, nebude vždy snadné.
Umělá složitá buňka
V letošním roce by mohli biologové dospět, půjde-li vše podle plánu, k dokončení syntézy zcela umělého genomu kvasinek Saccharomyces cerevisiae. Česky se jim říká pivní, vinné či pekařské kvasinky, všechny názvy označují týž organismus a všechny také naznačují, že jde o organismus náramně užitečný, odedávna ceněný. K čemu je taková syntéza dobrá? Prozatím ne k tomu, abychom pomocí umělých kvasinek dávali vykynout těsto či vařili pivo. Jde hlavně o další důležitý krok k pochopení genetických mechanismů a toho, jak do nich můžeme zasahovat.
Syntéza genomu je první krok ke stvoření organismu na zakázku. Prozatím se vědci snaží věrně kopírovat to, co už existuje, v tomto případě konkrétní druh kvasinky, jejich vzdálenějším cílem jsou však organismy, jaké nikdy neexistovaly, organismy s vlastnostmi, které si vybereme dle užitečnosti. Mohly by třeba produkovat složité chemické látky, jejichž standardní syntéza je obtížná, zejména léky.
Až dosud biologové v podobných experimentech pracovali jen s bakteriemi, jejichž buňka (tzv. prokaryotní) je velmi jednoduchá. Kvasinky jsou také jednobuněčné, ale stavba jejich buňky (eukaryotní) je nesrovnatelně složitější – jde o stejný typ buněk, z nichž je složen veškerý vyšší život na planetě včetně nás. Právě proto by syntetická kvasinka znamenala velký průlom.
Výbuch supernovy
K nejvýraznějším a nejkrásnějším úkazům na zimní noční obloze patří souhvězdí Orion. Je jedou ze tří konstelací, které rozpozná víceméně každý (spolu s Velkou medvědicí a Kassiopeou). Při letošních večerních a nočních procházkách si pohledu na Orion užijte co nejvíce, protože kterýkoli den ho můžete vidět v této podobě naposled.
Lovec Orion totiž brzy přijde o svou levou paži. Tu tvoří hvězda Betelgeuse, jež se chystá vybuchnout – stát se supernovou. Přesněji řečeno, je dost pravděpodobné, že ve skutečnosti už vybuchla. Betelgeuse je od nás vzdálena asi šest set světelných let, takže žádná informace o tom, co se s ní děje, nemůže na Zemi dorazit dříve než s tímto zpožděním.
Betelgeuse se od našeho Slunce liší v mnoha ohledech. Předně je mnohem větší. Kdybyste ji umístili do naší Sluneční soustavy, polkne i oběžnou dráhu Jupitera. Za druhé, je mnohem řidší: její hmotnost se odhaduje na deset až dvacet hmotností Slunce, což při těchto rozměrech znamená nesmírně malou hustotu. A za třetí, Betelgeuse je velmi mladá hvězda a stáří se nikdy nedočká. Zcela jistě neexistuje ještě ani deset milionů let
