Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Rok 2019 v komiksových bublinách

Čtyřlístková parodie od Adolfa Lachmana. Řepro: Adolf Lachman
Čtyřlístková parodie od Adolfa Lachmana. Řepro: Adolf Lachman

V tomto přehledu si všímáme komiksů, které vybočují z regulí tradičního superhrdinského kresleného seriálu a představují nejzajímavější tituly roku.

Filmy podle komiksových vesmírů jsou čím dál zajímavější, a naopak stále méně zajímavé se jeví samotné superhrdinské komiksy. Při pohledu na letošní úrodu si budeme všímat spíše komiksů mimo tuto tradiční kategorii, i když existují i vzácné výjimky. Rok, ve kterém vyšla mimořádná díla od tří králů komiksu – Jodorowského, Gaimana a Moora – nemohl být špatný.

1602

(scénář Neil Gaiman, kresba Andy Kubert, vydavatel Crew)

Marvelovský komiks je možné ozvláštnit různě. Málokdo si ale umí pohrát s pravidly zdánlivě nedotknutelných zákonitostí komiksového univerza jako Neil Gaiman. Umístil hrdiny ze série Avengers do nejméně pravděpodobného světa – alžbětinské Anglie počátku 17. století. Autor v doslovu píše, jak na ten nápad přišel. Smlouvu na dílo totiž uzavřel krátce před 11. zářím 2001, a když došlo k tragickému terorismu, uvědomil si, že nechce ve svém marvelovském komiksu žádné mrakodrapy, natož vybuchující, ani moderní zbraně. Minulost se nabízela jako záchrana. Historicky známé hony na čarodějnice tu získávají nový rozměr – ve světě ovládaném církví samozřejmě mezi ďáblovy spojence budou patřit i superhrdinové s mimořádnými schopnostmi. Jim se snaží dostat na kobylku nový vládce Anglie, v jehož službách je agent Fury. Zároveň se hrdinové snaží získat tajnou zbraň templářů, jež může zvrátit běh světa.

Gaiman se vrací k původním marvelovským postavám Stana Leeho a představuje je v jiném světle, v době, kdy již mají své schopnosti, ale ještě ne svá hrdinská jména, plus je tu Peter Parker ještě před tím, než ho kousl pavouk, takže je jen „obyčejným“ studentem. Pro milovníky Marvelu je to radost, sledovat své oblíbence jakoby „od počátku“.

Scenárista děj rozjíždí pořádně do široka a kreslíř Andy Kubert je mu důstojným kolegou – na jeho postavy je skutečně radost pohledět, což nebývá u moderních komiksů vždy zvykem.

Providence

(scénář Alan Moore, kresba Jacem Burrows, vydavatel Argo)

Úchvatný Alan Moore s jeho zálibou v tajných dějinách, okultismu, podivínství všeho druhu. A dílo H. P. Lovecrafta, kuriózního autora trochu brakových, nicméně dodnes okouzlujících hororů psaných před sto lety. Providence byl logicky jeden z nejočekávanějších komiksů roku, možná desetiletí. Na český trh přidusal v podobě tučného, výpravného svazku (bohužel s tiskovou chybou spočívající v chybějících textech v části bublin, což vydavatel řešil vlepením opravného sešitu).

Originální tvůrce Moore by se nespokojil s obyčejným převyprávěním Lovecraftových příběhů, v nichž se obyčejně opakuje stále stejné schéma – obyčejný, pasivní hrdina se setká s nevysvětlitelnými událostmi a čím víc o nich ví, tím monstróznější pravda se mu zjevuje, což mnohdy končí šílenstvím, smrtí či něčím ještě horším – horor je žánr, kdy smrt není tím nejstrašnějším, co

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kultura, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější