Střídavá péče o děti je minové pole. Funguje jen při splnění klíčových podmínek

Je neděle podvečer. Jedenáctiletý Filip si balí tašku a čeká, až si ho přijede vyzvednout jeho matka, aby další týden strávil v její domácnosti. Kdyby se ho někdo zeptal, jestli je mu líto, že po týdnu odjíždí od táty, nebo jestli se těší k mámě, nedokázal by odpovědět.

Jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo pět let. Otec měl už v té době jinou, těhotnou přítelkyni. Matka si dva roky po porodu našla nového partnera, s nímž také záhy otěhotněla. V současné době má Filip tři nevlastní sourozence a pocit, že vlastně nikam pořádně nepatří.

Vztahy s novými partnery rodičů nejsou žádná sláva. U sourozenců má pocit, že ho spíš trpí, než aby ho měli skutečně rádi. Ostatně vídají ho s přestávkami, je pro ně spíš cosi jako návštěva, která se zdrží delší dobu, než je obvyklé.

Doopravdy doma není nikde

Doopravdy doma si Filip nepřipadá ani v jedné z domácností, protože než si stihne zvyknout na řád a pravidla, která jsou u každého z rodičů jiná, už si pomalu zase musí balit. Spolužáci ze školy mu závidí ty hromady drahých věcí, kterými jeho rodiče uplácí své špatné svědomí – a z nichž mnohé má dvakrát. Má jich tolik, že už pro něj dávno přestaly být důležité.

Dost často, a v poslední době stále častěji, slyší, že se chová jako rozmazlený spratek. Podle jeho táty za to může nedůsledná výchova Filipovy matky. Jeho máma se naopak domnívá, že příčinou problémů je otcova nová žena, která je manipulativní mrcha.

Se svými názory se rodiče před Filipem netají. Aniž si uvědomují, že ho tím staví do neřešitelné situace a zanechávají na jeho psychice nenapravitelné škody.

Přečtěte si také

V čem jsou jiné dnešní děti? Kluci získávají postavu holek. Začátek puberty klesá pod desátý rok

Dětští kočovníci

Filip je jedním z tisíců dětí, které po rozvodu rodičů zažívají střídavou péči. Podle údajů webu Střídavka.cz končí rozhodnutím o střídavé péči o děti 16 procent soudních sporů bývalých partnerů.

Světovým lídrem ve střídavé péči je jednoznačně Švédsko, kde se toto porozvodové uspořádání týká čtyřiadevadesáti procent párů.

V Česku má střídavá péče početný tábor příznivců i odpůrců. Ti, kteří ji prosazují, argumentují tím, že dítě má právo na oba rodiče, stejně jako rodiče mají právo vídat se se svými dětmi. Tvrdí, že při střídavé péči nepřichází děti o přirozený a potřebný mužský model (protože u případů svěření do péče jednoho z rodičů významně převažují matky). A že dítě potřebuje vyváženou výchovu, do které zasahují stejným dílem oba rodiče.

Pokud se jeden rodič vídá s dětmi jednou za čtrnáct dní na víkend, nedá se mluvit o výchově, ale spíše o návštěvě, protože víkendové setkání má samozřejmě naprosto odlišný scénář od každodenního života.

Odpůrci střídavé péče zase upozorňují na to, že z dětí se stávají malí kočovníci, kteří vlastně nikde nemají opravdový domov. Že jim chybí jistota, rodinné zázemí i kontakt s matkou. Rozhádaní rodiče často nespolupracují, takže si mezi sebou nepředávají informace o školních povinnostech, problémech dítěte ani jeho potřebách a používají dítě spíš jako nástroj pomsty.

Děti mají jiná pravidla u otce a jiná u matky, tudíž jsou zmatené a nejisté, jak se vlastně mají chovat a co se po nich chce.

Přečtěte si také

Dáváte dítě na sport? Dejte si pozor na své ambice, ale zdaleka nejen na ně

Dítě jako nástroj pomsty

Ať už rozvádějící se rodiče patří do skupiny příznivců střídavé péče, nebo o jejím reálném přínosu pro dítě pochybují, po rozvodu budou řešit velmi podobné problémy a měli by brát v úvahu stejná doporučení, aby svým dětem složitou situaci maximálně ulehčili.

Existuje hned několik žebříčků mapujících nejvíce stresující situace, které mohou člověka v průběhu života potkat. Jejich autoři se shodují na tom, že rozvodu jednoznačně patří přední příčky. Ať už se jedná o dospělého, nebo dítě s rozvádějícími se rodiči, míru stresu z nastalé situace už překoná jen úmrtí nejbližšího člověka.

Pro dítě je přirozená situace, kdy jej vychovává partnerská dvojice – otec a matka. Oba do jeho života patří od narození a v okamžiku, kdy se důsledkem rozvodu tato jeho jistota rozpadá, je vystaveno obrovské zátěži. Ta je navíc ještě většinou umocněna konflikty a negativními emocemi, které mezi rodiči probíhají.

„Moje bývalá manželka nedokáže unést skutečnost, že jsem si okamžitě po rozvodu, o který mimochodem požádala ona, našel novou partnerku a jsem s ní spokojený,“ stěžuje si například dvaačtyřicetiletý Ondřej, který je rozvedený už tři roky. „To, co s našimi dvěma dětmi provádí, je normální citové vydírání. Vykládá jim, že tatínek má novou paní, která je nemá ráda a nikdy je mít ráda nebude, protože jsou pro ni cizí. Ale ona, maminka, už má jenom je a bez nich by byla úplně sama.“

Od tří let výše

Odborníci upozorňují na to, že primárním faktorem, podle kterého se o potenciální střídavé péči rozhoduje, by měl být za každých okolností