Deník N

Křesťané považují Ježíšovo narození za zázrak. Jezuitský badatel ale nabídl jiný pohled: spojení víry a vědy

I když se moderní věda postupem doby vyvinula v jakousi opozici vůči náboženství, řada vědců křesťanský pohled na svět ani zdaleka neodmítá. Koláž: theofantastique
I když se moderní věda postupem doby vyvinula v jakousi opozici vůči náboženství, řada vědců křesťanský pohled na svět ani zdaleka neodmítá. Koláž: theofantastique

Esej Jiřího Pehe: Vánoce jsou pro křesťany oslavou narození Ježíše Krista, v němž se lidem zjevil Bůh. Ten je podle judaismu i křesťanství tvůrcem světa, který stvořil z ničeho. Jenže i věřící může Ježíšův příběh považovat za pouhý mýtus.

Před božím stvořením světa neexistovala nějaká již existující látka, s níž by Bůh pracoval, či Platonův svět dokonalých idejí, podle kterých Bůh v roli demiurga, tedy jakéhosi architekta, svět postavil. A Bůh není v judaisticko-křesťanské tradici ani jen jakýsi první hybatel, o němž píše Aristoteles.

V tomto výkladu není Bůh ani součástí světa, ale může se ve světě, který stvořil, přesto zjevovat. Starý zákon popisuje několik setkání člověka s Bohem či různá boží poselství, která lidem zprostředkovávají proroci či andělé. Bůh také svoje dílo tu a tam „opravuje“. Podle křesťanů se pak dokonalý Bůh, jak předpovězeno proroky, vtělil do Ježíše, který se stal dokonalým člověkem, aby po svém ukřižování vstal z mrtvých a nabídl všem, kdo v něj uvěří a budou ho následovat, spásu, tedy věčný život v Božím království.

Tento pohled na svět a místo člověka v něm ovšem významně narušil v polovině minulého století francouzský vědec a jezuita Pierre Teilhard de Chardin, který spojil křesťanství s vědeckými teoriemi evoluce. Vysloužil si tím ze strany katolické hierarchie řadu zákazů, od vysokoškolského působení až po publikace svých děl. Jednou z námitek bylo, že jeho evoluční teorie pomíjela roli prvního lidského páru, Adama a Evy, jehož neposlušnost vůči Bohu zavinila pád člověka a dala vzniknout dědičnému hříchu. Protože podle katolické církve právě Ježíš Kristus pak svojí obětí tento dědičný hřích z lidstva smyl a nabídl těm, kdo ho budou následovat, spásu.

Nejvýznamnější dílo Teilharda, Le Phénoméne Humain (které bylo přeloženo do češtiny v roce 1990 Janem Sokolem pod názvem Lidstvo a vesmír), tak mohlo být publikováno až v roce 1955, po jeho smrti. V nadcházejícím roce si tedy budeme 10. dubna připomínat 65. výročí Teilhardova skonu (zvláštní shodou okolností zemřel jen osm dní před Albertem Einsteinem), ale i publikace jeho převratného díla.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější