Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tolkien byl noblesní monarchista, já jsem kluk ze sídliště, říká mistr fantasy George R. R. Martin

George R. R. Martin. Foto: Richard Klíčník.
George R. R. Martin. Foto: Richard Klíčník.

Píseň ledu a ohně byla zpočátku docela úspěšná fantasy série, která měla později velké štěstí na velkorysé televizní zpracování. Hra o trůny se stala novým standardem televizních seriálů a z Martina, kdysi oblíbeného, leč nijak zvlášť slavného sci-fi autora, udělala jednoho z nejprodávanějších spisovatelů planety.

U příležitosti vydání nové knihy pořádalo nakladatelství Bantam Books v New Yorku setkání George R. R. Martina s novináři a my byli u toho. Stále sice platilo embargo na dotazy na šestý díl ságy Píseň ledu a ohně, ale nebylo již tak striktní jako v předchozích letech. O autorových potížích knihu dokončit se všeobecně ví. Místo toho připravil Martin svým fanouškům historii rodu Targaryenů s názvem Oheň a krev.

 

Vaše nová kniha je vlastně jakýsi fiktivní dějepis, který se odehrává 300 let před Hrou o trůny. Jak jste na něco podobného přišel?

Máte pravdu, je to kniha inspirovaná popularizačními historickými knihami, jaké mám rád. Žádné velké akademičnosti se bát nemusíte, takové knihy jsem přečetl asi dvě. Bavilo mě obsáhnout tak dlouhý časový úsek obdobnou hravou formou. Ve skutečnosti je to materiál na 30 románů, které nikdy nenapíšu, protože na ně nemám čas.

A jak se Krev a oheň vztahuje k vaší sáze?

Odehrává se ve stejném světě, takže k sobě mají vztah asi jako politika Abrahama Lincolna a Donalda Trumpa. Ale pochopitelně souvislosti zde jsou a čtenáři je mohou postupně objevovat. Tahle kniha se ale psala daleko snáze, protože je lineární. Rok za rokem v jedné rodové linii. Nemusím psát dvanáct románů najednou, takže mi to šlo daleko lépe od ruky.

Když už zmiňujete Donalda Trumpa… Jedním z hlavních bodů jeho politiky je separace národů – třeba i pomocí zdi…

Myslíte si, že jde o moji Zeď? To těžko, Donald Trump knihy nečte. A nemyslím si, že by se díval na seriál.

Hra o trůny. Foto: HBO.

To také nevím, ale nevnímáte tam jistou podobnost?

Když jsem začal v sedmdesátých letech psát – většina toho, co jsem kdy publikoval, byla sci-fi – nepsal jsem steampunk, ani o tom, co se stane za deset let. Psal jsem o budoucnosti vzdálené celá staletí, kdy lidstvo zamíří ke hvězdám. Říkám lidstvo, ať už se tam pozemšťanům říkalo jakkoli, nikoli Američané, Mexičani nebo Francouzi. To jsem čerpal z prací spisovatelů jako Poul Anderson nebo Robert A. Heinlein. Jeden svět. Dříve či později vlády pochopí, že jsme jeden svět, a budeme mít jen jednu vládu. A tak si myslím, že stavění zdí není dobrá věc. Zdi jsou bezva kolem evropských měst, ale už i ty se proměnily jen v turistické atrakce. Co se mě týče, jsem spíše pro otevírání dveří, a to i v imigrantské politice.

Když je řeč o fortifikaci – ve vašich knihách hrají zásadní roli draci. Co by byla jejich obdoba v moderních arzenálech?

Lidé je v diskusích přirovnávají k atomovým zbraním. Draci v mých příbězích jsou destruktivní jednotky. Daenerys je královnou v Merínu, kde se snaží vládnout. Má sílu všechny zničit, ale raději by vládla. To je metafora ke světu 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější