„Vadí mi Babiš a Zeman a má se to o mně vědět.“ Jak Minář a spol. rozhýbali společnost
Podobné protesty Česko naposledy zažilo v roce 2012. Tehdy na 120 tisíc lidí na Václavském náměstí pod taktovkou odborářů protestovalo proti reformám kabinetu Petra Nečase (ODS) po ekonomické krizi. Dvojnásobný počet lidí, tedy přibližně čtvrt milionu protestujících, se podařilo zmobilizovat až letos – přišli na Letnou na dvě demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. Občanská společnost se probouzí nejen v Praze, ale po celé republice.
Když má Milan Appel vysvětlit, co ho vedlo a stále vede k tomu, že se vydává z Brna do Prahy na demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii, upozorňuje, že pár vět mu stačit nebude. Ačkoli je pro protesty, které se poslední rok konají po celém Česku, příznačné heslo „proti Babišovi“, není to podle něj tak přímočaré.
„Na lidech, kteří se tam scházejí, je zajímavá ta pestrost. Ne všichni mají stejný motiv nebo stranickou preferenci. A možná ani nemají stejná očekávání, co bude pak,“ říká čtyřiašedesátiletý Appel, bývalý dlouholetý ředitel brněnského Střediska volného času Lužánky. O dění ve společností se vždy zajímal a angažoval se, získal za to dokonce i několik ocenění. Zhruba před rokem se začal účastnit protestů Milionu chvilek. Letos v červnu byl na pražské Letné, nedávno i při protestu na hlavním nádraží v Praze.
Jako důležitý důvod, proč se shromáždění účastní, zmiňuje Appel kromě pestrosti účastníků naději. Jak sám říká, polovinu života prožil v nesvobodě, tu druhou v demokracii. „Pro naši generaci není život ve svobodě samozřejmostí,“ zdůrazňuje. Na setkání Milionu chvilek, která spíš než za demonstrace považuje za happeningy, ho táhne i atmosféra: vzpomíná na krabici s cukrovím, která kolovala při jedné z akcí davem, aby se pak majiteli z hloubi Václavského náměstí vrátila zpátky.
„Tehdy jsem si říkal, že s takovými lidmi chci být. Vím, že
