Deník N

Člověk je jediný druh na planetě, který dokáže naplánovat vraždu tyrana, říká antropolog z Harvardu

Právě díky výzkumu lidoopů mě člověk začal zkrátka fascinovat, říká antropolog Richard Wrangham. Foto: Unsplash
Právě díky výzkumu lidoopů mě člověk začal zkrátka fascinovat, říká antropolog Richard Wrangham. Foto: Unsplash

V každodenním kontaktu se k sobě lidé většinou chovají neobyčejně mírumilovně, na rozdíl od svých nejbližších příbuzných, šimpanzů. Když na to ale přijde, jsou proti sobě schopni rozpoutat krvavé masakry. Na otázku, proč tomu tak je, odpovídá ve své knize i v rozhovoru pro Deník N britský profesor antropologie Richard Wrangham působící na Harvardově univerzitě v USA.

Svou novou knihu The Goodness Paradox uvádíte zamyšlením, že byste na začátku své kariéry byl hodně překvapený, kdyby vám někdo řekl, že za padesát let napíšete knížku o člověku. Začínal jste jako primatolog. V sedmdesátých letech jste v pralesích Tanzánie zkoumal se slavnou vědkyní Jane Goodallovou lidoopy. Proč ten obrat k člověku?

Právě díky výzkumu lidoopů mě člověk začal zkrátka fascinovat. Pozoruhodné je už jen srovnání chování šimpanzů a bonobo, tedy druhu šimpanze, který sám sebe domestikoval. Říká se tomu autodomestikace.

Když se zaměříte na paralely mezi chováním bonobo a chováním člověka, je to prostě fascinující. Od devadesátých let se snažím lépe porozumět, jak došlo k tomu, že se člověk začal odlišovat od ostatních primátů. Zejména mě zajímá otázka, čím to je, že samci-muži mezi sebou přestali bez ustání bojovat.

Tou otázkou se zabýváte i ve své nejnovější knize. Pátráte po příčině paradoxu, proč k sobě lidé dokážou být v běžném životě mírumilovnější než jiná zvířata a zároveň nebývale agresivní a násilní co do rozpoutávání nejrůznějších konfliktů nebo organizovaných zločinů. Co vás na této otázce tak fascinuje?

Právě podobnosti i rozdíly mezi lidmi a šimpanzi tuto velice důležitou otázku otevírají. Mnoho lidí může mást, že jsou lidé na jednu stranu násilní a na druhou tak milí. Kdybyste posadili do letadla 300 šimpanzů, kteří se mezi sebou neznají, a vyslali je na osmihodinovou cestu, mnoho z nich ji pravděpodobně nepřežije.

Lidé se oproti tomu navzájem nemusí jeden druhého po celou dobu letu ani dotknout. Máme tendenci toto téma polarizovat a říkat si: buď jsme přirozeně násilní a krotí nás naše civilizace, nebo naopak máme dobrotu, toleranci a mírnost v genech a teprve život nás kazí.

Když se ale srovnáme s šimpanzi, vidíme, že je to právě naše výbušná povaha, co nás táhne oběma směry. A otázka, proč je tomu tak, je strašně fascinující.

„Vědci zkoumali míru násilí u skupiny australských lovců a sběračů. Ač mají tito domorodci řadu sociálních problémů včetně alkoholismu, frekvence násilí je mezi nimi až tisíckrát menší než u šimpanzů,“ řekl profesor Wrangham pro německý Der Spiegel.

Porozumět lidské agresivitě a nakonec i zlu je jednou z velkých existenciálních otázek světa, říká antropolog Richard Wrangham. Foto: Stewart Halperin

Můžeme skutečně pozorováním šimpanzů a bonobo zjistit něco o člověku? Jsou to přece lidoopi, nejsou to lidé…

Ano, ale jsou velmi dobrým modelovým organismem pro zkoumání předků, od nichž se před šesti až osmi miliony lety začal odvíjet náš rodokmen. Samozřejmě nejsme lidoopi, ale při studiu člověka dává smysl zkoumat i sociální chování srovnatelně komplexních tvorů. Samozřejmě s patřičnými úpravami.

Když jsme jako vědci poprvé začali pozorovat šimpanze v divoké přírodě, což bylo někdy v 70. letech, objevili jsme, že ze všech zvířat na světě jsou pouze tyto dva typy našich žijících příbuzných schopné v malých skupinkách příbuzných či nepříbuzných samců úmyslně unést a zabít členy sousedních tlup. Rovněž se u nich v jistém smyslu projevuje válečné chování.

Je to skoro až úsměvné, že ze všech druhů na světě se tímto chováním kromě nás vyznačují pouze naši nejbližší příbuzní. To ukazuje, že biologie zjevně souvisí s podstatou problému agrese. Pak je otázkou, jak to jde dohromady s dalšími faktory, které ovlivňují naše chování a vytváří z nás to, čím jsme.

Co tedy o nás jako o druhu říká naše agresivita?

Problém agresivity leží v jádru lidské podstaty. Když se zamyslíte nad stabilitou společnosti, tedy schopností běžných lidí žít pohodlný, důstojný život, napadne vás otázka, proč to čas od času funguje dobře a pak se jindy společnost zmítá ve vlnách násilí a rozkládá se.

Porozumět lidské agresivitě a nakonec i zlu je

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější