Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Star Wars už neprovází síla fandomu. Dnes už jsou produktem obří korporace, která se snaží zavděčovat

Daisy Ridleyová jako Rey. Foto: Falcon
Daisy Ridleyová jako Rey. Foto: Falcon

Do kin přišel devátý díl Star Wars, jenž zakončuje třetí trilogii. Končí sága rodu Skywalkerů, ale samozřejmě nekončí Hvězdné války jako takové. Přesun výroby od výsostného tvůrce Lucase do studia Disney však způsobil, že se z hýčkaného, neobvyklého dítěte stal pečlivě vyvinutý produkt.

Na novém internetovém kanálu Disney+ momentálně běží seriál Mandalorian, který se stal fenoménem díky postavičce přezdívané Baby Yoda. Chystá se seriál o mistrovi Obi Wanu Kenobim, jehož bude po patnácti letech opět hrát Ewan McGregor. A režisér předcházející, osmé epizody Rian Johnson bude dělat novou trilogii do kin, jež stojí zcela mimo linii Skywalkerů. Obří obchodní značka s hodnotou kolem 68 miliard dolarů samozřejmě nemůže nikdy úplně skončit, pokud tedy naše planeta nevybuchne po zásahu paprsku smrti z vesmírného křižníku. Ale pak se na naši zkázu budou dívat zase obyvatelé jiných galaxií.

Příběh Hvězdných válek od roku 1977 do dnešních dní můžeme popsat například jako dějiny vytváření fandomu – skutečně silné fanouškovské komunity, která chce pobývat v téměř nekonečném světě různých exotických planet a národů. U nejúspěšnějších snímků typu Sněhurka a sedm trpaslíků nebo Ben Hur se nepředpokládalo, že budou mít pokračování. Star Wars nás naladily na to, že se odehrává spousta věcí i za hlavním příběhem, postavy tu vstupují na scénu s náznakem, že mají hlubokou minulost. A tu chceme prozkoumávat.

Sám otec zakladatel celého fenoménu, nyní pětasedmdesátiletý George Lucas, však u druhé trilogie, která vznikala mezi lety 1999 až 2005, udělal několik tvůrčích rozhodnutí, která fanoušky popudila natolik, že pro něj nakonec bylo nutné z další jejich tvorby vycouvat. Studio Disney se pak postaralo o to, aby následující díly měly jiný feeling. Jedná se o návrat k točení v reálu, ne jenom před zeleným plátnem, na nějž se digitálně naklíčuje pozadí, celkově se více rozpohybuje kamera, nebude se tolik řešit nudná obchodní mezigalaktická politika v Senátu, děj nebude tak melodramatický a roztomilost se nebude vyjadřovat zmateností, jako tomu bylo u Jar Jara Binkse.

Přetvoření fikčního vesmíru se ujal režisér J. J. Abrams, který má zkušenosti s oživováním i jiných starších univers – Mission Imposible a Star Treku. Jeho sedmý díl z roku 2015 nazvaný Síla se probouzí tak představoval jakýsi návrat ke kořenům a restartování víry ve Star Wars pro mladší ročníky. Příslušníci těch starších se trochu ošívali, že jde vlastně o předělávku vůbec prvního snímku ságy, Nová naděje, ale ocenit mohli minimálně to, že Síla se probouzí obsahuje silné emoce, tak autentické, jak je to jenom v rozjeté franšíze možné. Následující díl, Poslední z Jediů (2017), jejž režíroval zmiňovaný Rian Johnson, se však pokusil inovovat, co všechno mohou dokázat postavy napojené na vesmírnou Sílu. Tím nesmírně popudil

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější