Pod stromeček Stááálina. Jak komunisté bojovali s Vánoci
Pokud vám přijde konzum dnešních předvánočních příprav poněkud bizarní, není to ani zdaleka nic proti tomu, jak jsme se chystali na příchod mesiáše před rovnými sedmdesáti lety. Akorát to byl mesiáš dost odlišný od toho v jesličkách. O to však bizarnější.
Po roce 1990 začal zdejším veřejným prostorem vždy před Vánoci kolovat úsměvný sváteční projev prezidenta Antonína Zápotockého o tom, že Ježíšek už není malý a nahý a na cestu mu nesvítí jenom hvězda betlémská, ale rudé hvězdy z našich šachet a hutí. Mohlo by se tak zdát, že komunistické Vánoce byly v zásadě cosi pomateného, pomýleného a v důsledku neškodného. Zápotocký už byl ale v době, kdy svůj projev přednášel, jen parodií toho, co komunistická strana v době adventu tropila několik let před tím.
Komunistický režim se po únoru 1948 usilovně snažil nahradit tradiční zvyky a svátky fiestami novými. Mezinárodní den žen 8. března měl přemoci nejen tradiční a zavedený květnový Den matek, ale také prvorepublikové oslavy narozenin prezidenta Masaryka, které vycházely na 7. března. Zmizely připomínky legionářů, sokolské slety nahradila spartakiáda, církevní svátky jako den svatého Václava nebo připomínky Jana Husa či Cyrila a Metoděje jako by nikdy neexistovaly. Z Velikonoc se staly svátky jara, ne vzkříšení Ježíše Krista.
Největší oříšek ale logicky představovaly Vánoce, protože je lidé prostě a obyčejně měli a mají rádi. Klement Gottwald ve funkci prezidenta sice