Kaczyński takticky ustoupil z bitvy, válku, v níž si chce podmanit soudy, ale nevzdá
Komentář Petra Janyšky: Stalo se, co v Polsku čekal málokdo. Mnohaměsíční boj o Nejvyšší soud, střet většiny soudcovského stavu, právních autorit a univerzit celé země s vládní stranou Jarosƚawa Kaczyńského skončil během jednoho dne jejich vítězstvím.
Odvaha soudců Nejvyššího soudu, verdikt Evropského soudního dvora a především fakt, že se silně angažovala Evropská komise – to vše stojí za tímto překvapivým výsledkem. Ten kromě jiného posílí polskou opozici, která si připsala body již po svém nedávném vítězství ve volbách starostů a primátorů, a dodá morální vzpruhu soudcům v celé zemi.
Polský parlament ve středu 21. listopadu bleskovou procedurou novelizoval, tedy zrušil, zákon z jara tohoto roku, kterým vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) hodlala ovládnout Nejvyšší soud. Zákonodárci zrušili ustanovení, podle něhož měli být v rozporu s ústavou penzionováni soudci, kteří dosáhli 65 let – včetně předsedkyně soudu Maƚgorzaty Gersdorfové – a nahradit je měli noví. Zdánlivě technickým opatřením týkajícím se věku se PiS na jaře pokusila ze dne na den vyměnit třiadvacet soudců včetně hlavy této instituce. Po středeční změně budou ale všichni opět zasedat a soudit.
Tento krok je v dnešním Polsku průlomem, věcí zásadního významu. Nejde v něm o nic menšího než o návrat k ústavě, o udržení právního státu a nezávislosti soudů na politicích.
Nejvyšší soud je mimo jiné nejvyšším orgánem, který stvrzuje platnost voleb. A o ty právě jde: příští rok se volí do Evropského parlamentu, což bude zahřívací kolo. Na podzim pak do polského parlamentu, volba pro další vývoj v zemi rozhodující. A v roce 2020 se bude vybírat prezident. Kaczyński dělá všechno proto, aby všechny tyto volby vyhrál.
Od roku 2015, kdy PiS drtivě zvítězila a získala absolutní většinu v obou komorách parlamentu, si snaží podřídit soudy. Nejdřív vyměnila soudce Ústavního soudu včetně jeho předsedy, což jí vyneslo protesty po celé zemi, masové demonstrace, protestní petice a odmítavá prohlášení prakticky všech právnických institucí v zemi. Proti neústavnosti těchto kroků protestovala polská sdružení soudců, advokátů, právních poradců, právnických fakult, nejvýznačnější profesoři včetně toho, u kterého studoval práva dnešní prezident Andrzej Duda. Marně.
Ministr a generální prokurátor v jednom
Člen vládní strany Zbigniew Ziobro se tenkrát stal ministrem spravedlnosti a zároveň generálním prokurátorem, tedy nejvyšším státním zástupcem. Jako politik má tak možnost nahlížet do vyšetřovaných kauz, ovlivňovat výběr soudců, některé kauzy pozastavit… Pro politika nebývalá moc.
Před rokem přišly tři zákony, kterými si chtěla vládní strana podřídit všechny ostatní soudy od Nejvyššího po okresní, včetně instituce, která se jmenuje Státní soudcovská rada, která dává například doporučení na obsazení soudcovských postů, svolení ke kárnému řízení se soudci a podobně. Proti těmto zákonům se v zemi opět zvedla velká vlna odporu, týdenní manifestace v desítkách měst, petice nejrůznějších soudcovských a právnických autorit.
Ozvaly se právnické instituce Evropy i USA, mimo jiné předsedové českého Ústavního, Nejvyššího a Administrativního soudu i ombudsmanka, a také Evropská komise. Všichni vyzývali prezidenta, aby zákony nepodepsal. Podepsal bez výhrad dva, jež se týkaly pravomocí ministra spravedlnosti vyměňovat předsedy soudů a výměny Soudcovské rady.
Výsledkem je, že ministr spravedlnosti a generální prokurátor v jedné osobě vyměnil od té doby velkou část předsedů všech soudů. Každý soudce teď ví, že protivit se vládní straně může znamenat minimálně zaražený postup, odsunutí na venkov nebo kárný postih. Mnoho jich ale přesto odolává.
Dopady těchto změn se už začaly projevovat.
