Chirurgie nesmí spoléhat na zázraky, říká Bohdan Pomahač. Transplantoval už devátou tvář
„Nejsem člověk, který by sám sebe posadil na nějaký trůn a snažil se lidi soudit,“ říká lékař Bohdan Pomahač, který se proslavil první transplantací obličeje na americkém kontinentě. Letos provedl v Bostonu transplantaci prvnímu černošskému pacientovi na světě. Jak těžké bylo trefit odstín kůže? Kdy se do obličeje vrací mimika? Jak silnou motivací je nový obličej? A proč neřeší pohnutky svých pacientů?
V souvislosti s jeho prací se někdy skloňuje i slovo zázrak. Bohdan Pomahač, v Americe zvaný Bou Pomahak, se ale takovému spojení brání. „Zázraky se nedějí, nic blízkého zázraku. Chirurgie nikdy nesmí spoléhat ani na šťastné náhody,“ píše v e-mailovém rozhovoru pro Deník N.
Jeho pacienti z bostonské Brigham and Women’s Hospital mají nové tváře díky obrovským pokrokům současné medicíny, díky vhodnému dárci (někdo předtím musel zemřít), díky zkušenému a nesmírně zručnému operatérovi a jeho týmu a mnoha hodinám práce na sále a mnoha týdnům a měsícům dalších terapií.
Podmínkou úspěchu je, že se pacient o svou novou tvář stará. Například že pravidelně bere léky, které potlačují imunitu, aby o obličej zase nepřišel.
Zatím posledním pacientem, který dostal nový obličej, byl osmašedesátiletý Robert Chelsea. První příjemce darované tváře s tmavou pletí, která byla sama o sobě komplikací. Pomahač líčí, jak složité bylo trefit odstín kůže. „Problém jsou i určité etnické rysy, obojí je těžké spojit. Černošských dárců je zároveň méně než bílých, takže šance nalézt vhodného je nepoměrně těžší.“
Ale povedlo se.
A letos v červenci se po patnáctihodinové operaci začal do mužovy tváře po šesti letech pozvolna vracet cit a výraz. „Mimika se do transplantované tváře vrací na šedesát procent normálu. Lidé s novou tváří cítí
