Deník N

Být chudý je v Londýně drahé

Víc než kde jinde se v Londýně projevuje to, kdo je člověkem první a druhé kategorie. Foto: Heidi Fin
Víc než kde jinde se v Londýně projevuje to, kdo je člověkem první a druhé kategorie. Foto: Heidi Fin

Glosa Karolíny Kašparové: Většina lidí v mém okolí – od mých rodičů přes starší spolužáky až po učitele elitního pražského gymnázia – mi už od dětství říkala: „Jdi studovat na Západ a pak se tam přestěhuj, v Česku je všechno na nic.“

Jako devadesátkové dítě jsem byla masírována představou, že jsem se narodila ve vnitřně zkažené a „podřadné“ zemi. Tak jsem teď v Londýně a poslouchám rodilou Londýňanku s irsko-bangladéšskými kořeny Joy Crookesovou. Její melancholický zpěv o beznadějném bloudění ulicemi Londýna, které vlastně nikomu nevyhovují, vystihuje atmosféru města lépe než pohádka o zlaté Anglii, kde noblesní dámy popíjejí čaj o páté a občas jim přijde do letního sídla vyšetřit nějakou vraždu Hercule Poirot.

Sedím ráno v obýváku a píšu další článek. V rámci zaujetí si nějakou dobu nevšimnu, že strašně mrznu. Vstávám a mířím k bojleru. Jakmile uvidím, že na něm svítí červené světlo, vypadne ze mě několik zvučných nadávek s krásným českým R. Červené světlo vždy znamená absurdní výlet do mrazivého počasí.

Nejprve je třeba vybrat hotovost v nejbližším bankomatu. Tu pak nechám ve vedlejší večerce nabít na kartu s nápisem „British Gas“. To ale není vše. Obcházím náš dům, odemykám boční dveře, nohou otevírám ty druhé, které se vždycky zaseknou, a s balancem ženy, jež protrpěla středoškolskou gymnastiku s obavou, že při každé další hodině zemře, se škrábu na malou nestabilní stoličku.

Strkám kartu do malé krabičky, na jejíž displej při své průměrné výšce ani se stoličkou nedohlédnu. Druhou zdviženou rukou si tedy fotím pokyny na displeji, dle kterých pak mačkám tlačítka s nadějí, že zas bude fungovat topení, vaření i teplá sprcha.

Za dvě hodiny: sedím v dece (na plynu musíme přeci jen šetřit), vstávám, abych si udělala čaj. Konvice ale nefunguje a mě se zmocňuje podezření. Podívám se na modem, pak zkusím rozsvítit světlo. Nic. Čeká mě tedy

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější