Deník N

I péče o umírající děti je jejich práce: Boj už není cesta, nastává čas smíření. S nemocí i s koncem, říkají

Katarína Vlčková a Karin Pospíšilová. Foto: Gabriel Kuchta, DeníkN
Katarína Vlčková a Karin Pospíšilová. Foto: Gabriel Kuchta, DeníkN

Někdy je medicína na nemoci krátká. A nemocní umírají. I nemocné děti umírají. Je lepší realitu tutlat, nebo i s dětmi o smrti… o jejich smrti mluvit? Co si přejí děti, které se loučí? Tři dámy, které mají v popisu práce i starost o umírající děti, mluví o smutku proměněném v lásku. A o vyslovených a nevyslovených otázkách a odpovědích.

„Když před umírajícím jeho blízcí tají realitu, aby ho ochránili, udrželi v naději, může se člověk nakonec cítit zrazený, oklamaný a osamělý, i když to jeho lidé myslí dobře,“ říká Katarína Vlčková, lékařka z mobilního hospicu Cesta domů.

„A pokud se umírající nedozví, že jeho čas se brzo naplní, nemá šanci si přát nebo udělat věci, které by udělal, kdyby realitu znal. S dětmi je to trochu jiné, ale ze zkušenosti vím, že ani jim není dobré lhát. Naopak bývá šťastnější volba komunikovat co nejotevřeněji,“ dodává lékařka a zároveň zakladatelka nadace Zlatá rybka, která plní přání těžce nemocným dětem. Někdy i v terminálním stadiu nemoci. „Nemá to být přání poslední, ale přání, které je součástí dlouhodobé léčby. Čím dřív je vysloveno a čím dřív může být splněno, tím líp. Mnozí naši ‚snílci‘, jak jim říkáme, se vyléčí. Ale mnozí ne. Rybka už plnila přání i dětem, kterým zbývaly týdny i dny života,“ přibližuje.

Bez slz to bývá tragičtější

Dítě by svým přáním mělo vyjádřit, co mu přináší radost, co mu udělá dobře, co jej motivuje.

„Přání a jeho splnění byl mělo být zdrojem pomoci ve stonání. Má to být něco pro radost, pohodu, dobrou náladu. Může to být zážitek, setkání, ale i materiální přání. Můžou si přát něco pro někoho jiného. Rybka plní jen jedno přání,“ bere si slovo ředitelka nadace Karin Pospíšilová.

Ta je s dětmi v bezprostředním kontaktu. Popisuje, jak rozdílná je atmosféra v rodinách, kde se komunikuje o nemoci i smrti otevřeně a kde děti dostávají odpovědi na své otázky a kde se jim nelže, a naopak.

„V prostředí, kde se s dětmi mluvilo i o té alternativě, že se ‚zázrak‘ nestane, léčba nezabere nebo žádná další léčba už neexistuje nebo není možná, to bylo vždycky

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější