Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Všechno, co pro nás existuje, představuje jen pět procent reality

Spirální galaxie Větrník (Pinwheel) neboli M101 v souhvězdí Velké medvědice. I její ramena se otáčejí rychleji, než by mělo být možné. Foto: Hubble Space Telescope, NASA
Spirální galaxie Větrník (Pinwheel) neboli M101 v souhvězdí Velké medvědice. I její ramena se otáčejí rychleji, než by mělo být možné. Foto: Hubble Space Telescope, NASA

Když vám řeknu, že svět, jak ho známe – se vším všudy, od zrnek písku po hvězdy, od elementárních částic po galaxie, všechna jeho hmota a energie –, tvoří jen pět procent vesmíru a že o zbylých pětadevadesáti procentech neví věda nic kromě několika dost divokých hypotéz, jak na to budete reagovat?

Nejspíš nijak. Je to tak abstraktní sdělení, že nevyvolává žádnou emoci. Vlastně ani údiv ne. Důvod je nejspíš ten, že už ten „představitelný“ svět je nepředstavitelný až dost. Elektron ani černou díru si představit nedokážeme, takže objekty, které se nacházejí úplně mimo tuto realitu, už žádnou další úroveň úžasu nepřidávají.

Výjimku samozřejmě tvoří vědci, v jejichž kompetenci se tato záhada nachází, tedy kosmologové, fyzici a v menší míře astronomové. Temnou hmotou a temnou energií, což je označení pro ty neznámé části vesmíru, se však ani oni nezabývají jako vysloveně přednostním problémem. Věda je pragmatická a vybírá si přednostně ty problémy, které skýtají naději na vyřešení v dohledné době. Tenhle mezi ně nepatří.

Má se za to, že jde vlastně o problémy dva. Mezi temnou hmotou a temnou energií nejspíš není žádná spojitost, jen ji mylně naznačují jejich nešťastně vybraná pojmenování. Probereme je proto odděleně.

Příliš rychlý hvězdný kolotoč

Čím lépe dovedou lidé pozorovat vesmír, čím víc objektů v něm vidí, tím se mění představa o jeho uspořádání. Když Galileo jako první namířil dalekohled k noční obloze, spatřil měsíce Jupitera. To byl začátek konce geocentrické představy o vesmíru a počátek poznání Sluneční soustavy včetně – to je velmi důležité – realistického odhadu jejích rozměrů. V devatenáctém století astronomové zjistili, že existují jiné galaxie, že naše Mléčná dráha je jen jednou z mnoha a že Slunce je bezvýznamná hvězda na okraji obrovského systému. Třetím otřesem procházíme nyní. Plyne z něj, že hmota a energie, jak je známe, tvoří jen okrajovou složku vesmíru. Dá se na to dívat i tak, že se dozvídáme stále víc o své bezvýznamnosti.

Termín „temná hmota” jako první použil astronom Fritz Zwicky roku 1933. Obvykle je označován za Švýcara, ale narodil se v Bulharsku a celou pracovní kariéru strávil v Kalifornii. Proslavil se svérázným chováním, často neurvalým (vedle pojmů „temná hmota“ a „supernova“ zavedl také označení „sférický bastard“, čímž měl na mysli člověka, který se jako nesympatický jeví z každého úhlu), a přebytkem nápadů, často výstředních, občas však vynikajících.

Zwicky zkoumal rotaci

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Vesmír

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější