Ruská sci-fi kinematografie má solidní řemeslnou úroveň a zvláštní, surrealistickou atmosféru

Podzim v Praze mimo jiné doprovází také smršť týdnů kinematografie různých evropských zemí. Pro představu o zahraničních kinematografiích tedy ani nemusíte stát fronty na lístky v Karlových Varech. Zajímali jsme se, jak vypadá žánr sci-fi v současném Rusku. Ještě než se mu ale budeme věnovat, všimněme si zástupce tohoto žánru také v rámci Týdne ukrajinského filmu, jenž proběhl uprostřed listopadu. Do jeho programu byl zařazen i snímek s lákavým názvem Atlantida režiséra Valentyna Vasjanoviče. Sci-fi je v něm vlastně hodně málo, odehrává se v roce 2025, po rusko-ukrajinské válce, která se rozhořela naplno. V sugestivní titulkové scéně ještě vidíme scénu z bojů, ovšem v útěšném infračerveném osvětlení. Pak už jen sledujeme vyhořelé válečné hrdiny stíhané posttraumatickým syndromem a jejich neschopnost začlenit se zpět do „normálního“ života. Hned na úvod jeden z nich odvede špatně svou práci v huti a vyplísnění od šéfa je pro něj poslední kapkou, po níž následuje dobrovolný skok do kotle s roztaveným železem.

Film samotný je pomalou, valivou jízdou beznadějí. Válka nezná vítěze, jsou jen poražení. Pro větší účinek a věrohodnost obsadil režisér do rolí nikoliv herce, ale skutečné válečné veterány z konfliktu na východě Ukrajiny.

Úplně jinak postupovali organizátoři přehlídky nových ruských filmů Flash Film Fest, která se konala v Praze a v Karlových Varech. Rozhodli se českému publiku představit naopak kasovní trháky, filmy, na které chodí či budou chodit masy. Festival se konal v Praze za účasti ruského velvyslance, režisérů, producentů i herců.

Zajímavostí je, že ve všech třech žánrech science fiction, které festival letos uvedl, hrál Konstantin Lavroněnko, českému divákovi známější ze snímku Kajínek.

Deník N se zeptal režiséra jednoho z uvedených snímků Jegora Baranova, jestli se jedná o pouhou náhodu. „Bude to