Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jak odpustit lidem, kteří vám vyvraždili rodinu? Poselství Zija Ribiće, který si řekl, že nebude nenávidět

Malý Zijo s Angličankou Colleen, s níž se poznal během léčby v Černé Hoře a která se stala jeho druhou matkou. Foto: archiv Zija Ribiće
Malý Zijo s Angličankou Colleen, s níž se poznal během léčby v Černé Hoře a která se stala jeho druhou matkou. Foto: archiv Zija Ribiće

Je to příšerný příběh o malém chlapci, který se jedné červencové noci vyškrábal z masového hrobu přes nehybná těla svých nejbližších. Příběh o beztrestnosti pro vrahy. Ale je to také příběh o odpuštění a o naději jménem Sara. Příběh Bosňana Zija Ribiće.

Poznámka Deníku N ze 21. listopadu 2020: Dnes, v sobotu 21. listopadu, je to přesně 25 let od uzavření mírové dohody v Daytonu, která formálně ukončila více než tříletou brutální občanskou válku v Bosně a Hercegovině. Bohužel, i čtvrt století po válce zůstává Bosna rukojmím zpolitizovaného nacionalismu a rozněcování nenávisti. Zemí smýká přebujelá, zato často nekompetentní státní správa a všeprostupující korupce; děti vyrůstají s vizí, že v dospělosti odejdou za hranice za lepším životem. 

Občanskou válku v bývalé Jugoslávii si můžete připomenout s nedávným reportážním seriálem Deníku N. K dnešnímu 25. výročí míru vybíráme velký rozhovor s přeživším jednoho z mnoha masakrů u Zvorniku. V příběhu Zija Ribiće se totiž soustředí celá bosenská válka. 

Zijo Ribić má černé oči, rozmáchlá gesta a vlasy ostříhané docela nakratičko. Ale to je teď, na podzim 2019. V červenci 1992 mu sahaly až po ramena. Léto bylo horké a Zijo sotva osmiletý, když ztratil všechny a všechno. Zbyl mu jen holý život.

Vesnice Skočić leží nedaleko města Zvornik, na samém kraji Bosny a Hercegoviny. Stačí jeden pohled přes hladinu řeky Driny, a vidíte Srbsko. Zijo a jeho nejbližší bývali ve Skočići doma, stejně jako stovka dalších rodin, Bosňáků, Srbů i Romů jako Zijo. Pak vypukla válka a Zvornikem se rozletěly smrtící Žluté vosy.

Ale Žluté vosy nebyly jedinou paravojenskou jednotkou na Zvornicku. V květnu 1992 se od nich odštěpili Simovi četnici (Simini četnici, podle velitele Simy Bogdanoviće, pozn. red.) a začali zabíjet a krást na vlastní pěst. Prvního července se usadili ve vsi Malešić kousek od Skočiće, kde tou dobou zůstali už jen Srbové a Romové; Bosňáky srbská teritoriální obrana před pár dny vyhnala.

12. července 1992 vpadli Simovi četnici do Skočiće.

I. Jáma

„Přišli v noci,“ vzpomíná teď Zijo. „My jsme se na noc kvůli bezpečí scházeli v jednom velkém domě ve vsi a společně přespávali v patře.“

Usínali jste ve strachu?

Spíš jsme chtěli být pohromadě, kdyby náhodou. Nevím, jak dospělí, u těch to asi bylo jiné. Ale já se nijak zvlášť nebál, určitě ne toho, že mě někdo bude chtít zabít.

Ani když se vesnicí rozlehl výbuch, jak Simovi četnici zničili mešitu?

Samozřejmě, tu noc se všechno změnilo. Zbraní jsem si zprvu vůbec nevšiml. Ale pak… v tom domě nás bylo přes třicet a oni vtrhli dovnitř a začali hledat peníze a zlato. A bít nás

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Balkán

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější