Ve střední Evropě svatá Lucie před Vánoci světla nepřidá, ve Skandinávii jej naopak přináší všem
Dánský deník Albíny Mrázové: Jedna z českých pranostik praví, že svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. V Dánsku, kde je tato svatá populární přibližně stejně jako myrský biskup Mikuláš u nás, rčení platí jen částečně. I když slunce se tu v těchto dnech, kdy se připomíná její svátek, během dne mihne sotva šest hodin, svatá Lucie v nejdelší noci roku pravidelně „rozsvěcuje“ dánská města i vesnice.
Kolem jejího svátku se v nich totiž konají průvody či shromáždění v kostele, věnované právě této svatořečené. Lucie má mezi svatými výsadní postavení: uctívají ji nejen katolíci, ale i luteránští seveřané. A to ve velkém. Kolem 13. prosince, kdy průvody začínají, se dívky převlékají do bílých šatů. Jedné z nich, „Lucii nevěstě“, tedy té hlavní, zdobí hlavu věnec s planoucími svícemi. Za ní většinou jdou další dívky v bílém a se svící v ruce – její družičky. Společně tak přinášejí světlo alespoň plameny svých svíček. Do míst, kde je už ve čtyři hodiny odpoledne tma.
Tradice Luciabrud, tedy Lucie nevěsty, je odvozen ze života této svaté, která se ve třetím století, v době největšího pronásledování křesťanů, zaslíbila křesťanskému bohu. Její rodiče ji ale chtěli provdat za pohana z bohaté rodiny. Podle legendy se mu nejvíce líbily její oči. Proto si je vyloupla a poslala mu je. Druhého dne ale
