Tajemný muž, který objevil Putina: Měl jsem najít nového prezidenta. Putin byl nejlepší
Pár lidí v zadních lavicích. Skromná posluchárna pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vpravo vzadu usedne žena středních let se stejným účesem, který měla v onu osudnou noc, kdy svět vítal nové tisíciletí a její otec se loučil s prezidentským stolcem. Taťána Borisovna Ďjačenková-Jumaševová, dcera prvního ruského prezidenta Borise Jelcina. Sedí vedle Žany Němcovové, dcery Borise Němcova, který se měl stát Jelcinovým následníkem (a později byl zavražděn). Proč padla volba nakonec na Vladimira Putina, o tom hovoří muž před tabulí. Manžel Ďjačenkové Valentin Jumašev, jedna z nejtajemnějších osobností minulého i současného Ruska.
Přesně před dvaceti lety, v prosinci 1999, bylo uvnitř Kremlu horko. Těžce nemocný Boris Nikolajevič Jelcin dýchal každým dnem hůř a hůř. Cítil, že i přes obrovskou vůli tohle nedokáže – už není schopen vykonávat prezidentskou funkci.
Před branami Kremlu stála pomyslná fronta zájemců – mnozí si na trůn dělali zálusk. Právě v čase před posledním dnem odcházejícího století se připravovala nejen pro Rusko dějinná změna. Tím, kdo se nesmírně složitého a před veřejností utajovaného rozhodování o tom, co dál, tehdy účastnil, byl do prosince 1998 šéf prezidentské kanceláře a poté poradce hlavy státu Valentin Jumašev.
Za posledních dvacet let rozdal pouhých šest rozhovorů. Jen vybraným novinářům.
Do ČR Valentina Jumaševa pozval Alexandr Morozov z Akademického centra Borise Němcova pro výzkum Ruska na Univerzitě Karlově. Jeho pobyt v Praze ale proběhl mimo pozornost kamer a novinářů. Trval jediný den.
Jumašev nikdy neměl rád záři reflektorů. Byl to a stále nejspíš je muž ve stínu, který ale ovlivňoval především ve 2. polovině 90. let minulého století a na přelomu tisíciletí chod ruských dějin víc než leckterý veřejný politik. Nakonec mu mnozí kladou za vinu (jiní ho za to blahořečí), že
