Deník N

Čína se přetvařuje, předstírá spolupráci a v roce 2049 chystá pomstu za „století ponížení“, tvrdí americký sinolog

Pro většinu Evropanů a Američanů Čínu symbolizuje roztomilý medvídek panda. V roce 2004 si ho během své návštěvy provincie S'-čchuanu Čcheng-tu pochovali tehdejší prezident Václav Klaus s chotí. Foto: ČTK
Pro většinu Evropanů a Američanů Čínu symbolizuje roztomilý medvídek panda. V roce 2004 si ho během své návštěvy provincie S‘-čchuanu Čcheng-tu pochovali tehdejší prezident Václav Klaus s chotí. Foto: ČTK

Komentář Michaela Romancova: Česko se zařadilo k zemím světa, které na vlastní kůži zažívají, jakých roztodivných podob může nabývat čínský zájem a co všechno jsou ochotni činit jeho různí exponenti. To, co se díky aktivitám investigativních novinářů či projektu Sinopsis podařilo veřejnosti přiblížit, je nejspíš jen zlomkem toho, co všechno a koho všeho si u nás už Čína dokázala koupit, zavázat či podřídit své kontrole.

Podstatnou součástí čínského úspěchu, vedle peněz, je i skutečnost, že toho o Číně víme velmi málo, respektive téměř nic. Zbytek světa a Západu na tom přitom není o nic lépe.

Jednou z možností, jak nahlédnout hloubku západního neporozumění Číně a jejího nepochopení, nabízí práce sinologa a bezpečnostního experta Michaela Pillsburyho, jehož kniha „Stoletý maraton. Tajná čínská strategie, jak vystřídat Ameriku v roli globální supervelmoci a nastolit čínský světový řád“ se díky nakladatelství Rybka Publishers dočkala českého překladu.

Autor pracoval pro všechny americké administrativy od začátku sedmdesátých let, tedy od doby, kdy USA začaly postupně normalizovat vztahy s komunistickou Čínou. Jeho text je o to zajímavější, že sám přiznává, jak moc se v Číně zmýlil, a přináší nejen řadu přesvědčivých důkazů amerických chyb, ale i toho, s jakou intenzitou se Spojené státy brání tomu, aby si své chyby přiznaly a podnikly účinná protiopatření.

Pillsbury tvrdí, že naše špatná interpretace Číny je hluboce zakořeněná, neboť sinologové, misionáři a badatelé, kteří od 17. století Čínu navštěvovali a studovali, byli v podstatě dovedeni k tomu, aby si o čínských dějinách udělali pokřivený obrázek. Čínské zdroje kladly důraz na konfuciánskou, pacifistickou tvář čínské kultury, zatímco krvavé období Válčících států (zhruba 475–221 před naším letopočtem), kdy z konfrontace jako vítěz vyšla dynastie Čchin – po níž Čína získala své pojmenování –, naopak zlehčovaly a mnohdy je přecházely úplným mlčením. Klíčové přitom je, že myšlení té části čínských elit, které usilují o 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější