Svět se prý zbláznil. Z moudrých se stali negramotní
Lidstvo po desítky tisíc let uplatňovalo vcelku jednoduchý evoluční model. Stejně jako u jiných savců předávala starší generace svou strategii přežití generaci nastupující. Princip byl jednoduchý: společenství a jedinci, kteří strávili v určitém prostředí více času, měli příležitost získat určitou zkušenost, kterou zhmotnili v poznání.
Toto poznání, ať už mělo povahu pragmatickou (např. získání potravy), nebo ideologickou či mytologickou (představy o principech existence), reprodukoval lidský druh během svého vývoje v nejrůznějších variantách, vždy však podobným způsobem: Moudrost starších byla předána nástupcům výchovou a vzděláváním, od hodnotového rámce až po konkrétní úkony všedního dne. Takhle to fungovalo až donedávna. S otevřením digitální dimenze tento model přestal platit.
Místo strategie přežití v nedostatku boj s cukry a kybercukry
Rychlost změny vystavila moudrost starých erozi a rychlé ztrátě trvanlivosti. Model jednosměrného předávání poznání už nelze udržet, ačkoliv si to pravděpodobně neuvědomujeme.
Anebo si to možná uvědomujeme, jen si to nechceme připustit. Anebo si to nechtějí připustit ti, kdo reprezentují dosavadní poznání a snaží se svůj status zuby nehty udržet. Chtějí si udržet kontrolu nad věděním a přístupem k němu.
Aby ne, vždyť vědění je ve skutečnosti moc. Proto je tak těžké – mimo jiné – změnit veřejné vzdělávání, proto je tak těžké například proměnit přípravu učitelů, jakkoliv panuje konsenzus, že je nutné tak učinit (mimo ty, kdo učitele připravují).
