Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Cena Jindřicha Chalupeckého: Jeden za všechny a všichni za jednoho – proti Babišovi

Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého 2019 a držitelka Divácké ceny Pavla Malinová. Foto: Gabriela Knýblová
Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého 2019 a držitelka Divácké ceny Pavla Malinová. Foto: Gabriela Knýblová

Cenu Jindřicha Chalupeckého (CJCh) pro rok 2019 získal Andreas Gajdošík. Zvítězil mezi pěticí finalistů, která své práce prezentovala v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně. Gajdošíkův projekt se nicméně odehrával primárně ve virtuální realitě, což je společně s jeho obsahem symptomatické pro vývoj Ceny i současné umělecké scény.

S trochou odvahy a nadsázky tvrdím, že uplynulé desetiletí, a rok 2019 obzvláště, vstoupí do dějin českého výtvarného umění jako období, kdy ta nejviditelnější a nejslyšitelnější část scény přestává řešit primárně umění jako takové a více ji zajímají okolnosti spojené s politickými a sociálními proměnami společnosti. V kontextu takovýchto událostí, jako je klimatická změna, vzrůstající xenofobie a narušování demokratických principů, které v českém prostředí prezentují Andrej Babiš a Miloš Zeman a Donald Trump a další lidé v politice zahraniční, jako by se zdálo, že umění již není v pozici, kdy by mělo lidstvo vůbec zajímat. Ostatně, tuto větu jsem, v různých mutacích, slyšela i od některých ze samotných představitelů výtvarné scény.

Jenže ono je to trochu komplikovanější. Umělci a teoretici umění se rozhodně nechtějí vzdát své imaginace, touhy tvořit a možnosti komentovat témata, která je zajímají. V důsledku toho promýšlejí způsoby, jak umění s politickými a společenskými tématy propojit. Jak může aktuálně vypadat výsledek tohoto snažení, lze dobře ilustrovat právě na Společnosti Jindřicha Chalupeckého a Ceně pro mladé umělce do 35 let, jejíž udílení Společnost organizuje. Začít lze již okolnostmi, které se apriori Ceny jako takové na první pohled nedotýkají. Již dříve se zástupci, respektive zástupkyně Společnosti podepsaly pod Kodex feministických uměleckých institucí, v jehož okruhu bylo formulováno Prohlášení pražských kulturních institucí k vyhlášení stavu klimatické nouze na území města Prahy a Manuál pro kulturní instituce v době klimatické změny.

Pohled do instalace Andrease Gajdošíka. Foto: Tomáš Souček

V tomto manuálu se mimo jiné uvádí: „Podporujeme kompletní přechod na bezuhelnou energetiku do roku 2030. Zamýšlíme se nad emisemi způsobenými naším programem a provozem a monitorujeme stopu vzniklou v souvislosti s naší institucí. Uzavíráme smlouvy s poskytovateli zelené energie, jsme šetrní, recyklujeme a sdílíme materiál využívaný v rámci našeho programu, stejně jako transportní služby. Dáváme přednost ekologickým technologiím a produktům…“ Čtenáři těchto řádků je bezesporu jasné, proč Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s Moravskou galerií nejenže souhlasila s návrhem Marie Lukáčové, jedné z letošních finalistek CJCh, na „pohánění“ jejího videa pomocí solární energie, ale dokonce tento zdroj energie aplikovala na celou výstavu, a to i za cenu ztrát, respektive faktu, že v podzimních mračných dnech musela být přehlídka uzavřena.

Kabely, které rozvádí solární energii po výstavě, pak často svojí vizualitou přehlušují umělecká díla samotná, což přispívá k dojmu, že výstava je spíše kurátorským počinem než přehlídkou mezi sebou soutěžících umělců, umělkyň a uměleckých seskupení. To je ostatně trend, ke kterému Společnost Jindřicha Chalupeckého pod vedením své ředitelky Kariny Kottové dlouhodobě směřuje. V letošním roce tento trend podpořila i Tai Shaniová, laureátka britské Turnerovy ceny, která svůj multimediální projekt s názvem Tragodía prezentuje společně s finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého v Pražákově paláci.

Shaniová se společně s dalšími finalisty Turnerovy ceny: Oscarem Murillem, Helen Cammockovou a Lawrencem Abu Hamdanem rozhodla, že prestižní cenu si spolu po dohodě rozdělí všichni, aby tím v době politické krize ukázali na potřebnou jednotu, mimochodem, k podobnému kroku přistoupili v roce 2017 finalisté slovenské Ceny Oskára Čepana, kterým se jednalo o krok vyjadřující solidaritu a podporu.

V kontextu těchto událostí se pak nelze divit tomu, že letošním laureátem ceny Jindřicha Chalupeckého zvolila porota umělce, jehož díla jsou politicky orientovaná. Andreas Gajdošík, absolvent brněnské Fakulty výtvarných umění, vystavil v Pražákově paláci pouze stěnu s nápisem https://babis.media a čtyři tablety. Na nich byly načteny

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější