Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Evropský film málo provokuje, říká Agnieszka Hollandová a chystá se na premiéru Šarlatána

Agnieszka Hollandová v Praze. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Agnieszka Hollandová v Praze. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Známou evropskou režisérku jsme zastihli před cestou do Berlína na udílení Cen Evropské filmové akademie. Sama má v kinech nedávnou novinku Pan Jones a zřejmě na jaře příštího roku uvidíme její film o českém lidovém léčiteli.

Scenáristka, režisérka a absolventka pražské FAMU Agnieszka Hollandová do Prahy nedávno přijela v rámci prací na postprodukci svého nejnovějšího filmu Šarlatán. Snímek podle scénáře Marka Epsteina je životopisným dramatem o Janu Mikoláškovi, léčiteli, který pomohl prominentům nacistického i komunistického režimu i milionům obyčejných lidí. Ve filmu vyklenutém od první světové války po konec 50. let titulní roli ztvárnili Ivan Trojan a jeho syn Josef. Premiéra bude někdy v první polovině roku 2020, v závislosti na výběru Šarlatána do programu některého z velkých festivalů; ve hře je zejména Berlinale. Ještě před ním ale Agnieszku Hollandovou čeká jiný svátek filmu – udílení Cen Evropské filmové akademie, mezi jejíž čelní postavy patří. Ceremonie proběhne v Berlíně 7. prosince.

Na představení Šarlatána na letošním festivalu v Karlových Varech jste říkala, že jeho „hlavním tématem je, jak člověk, který je schopen toho nejlepšího, v sobě nachází i to nejhorší a jak se s tím nechce smířit“. To působí trochu abstraktně, můžete to rozvést?

Právě že mně se o tom filmu dost těžko mluví. Můj předchozí snímek Pan Jones vyprávěl o novináři Garethu Jonesovi, který svět informoval o stalinském hladomoru na Ukrajině. Protože byl dost politicky vyhraněný a jednoznačný, povídalo se mi o něm snadno. Ale Šarlatán je velmi ambivalentní, je to taková pouť nitrem jednoho člověka, jež se skládá z mnoha časových rovin, obrazů a pocitů. Myslím, že originalita toho filmu spočívá v nepředvídatelnosti osudů, kterými hlavní hrdina prochází. Můžeme s ním soucítit, můžeme ho obdivovat, ale můžeme se na něj i naštvat a odsuzovat ho. Jde o skutečně složitou postavu a komplikované ideové vyznění.

Skutečným postavám se ve své tvorbě věnujete často: dříve jste natočila třeba minisérii Hořící keř o právničce rodiny Jana Palacha Dagmar Burešové, Úplné zatmění o vztahu básníků Rimbauda a Verlaina, Jánošíka, snímek Ve stínu Beethovena… Vybíráte si biografie cíleně?

Skutečné příběhy jsou velmi inspirativní a v posledních deseti patnácti letech spíše seženete financování na ně než na čisté výplody fantazie. Můj výběr je daný tím, odkud přijde inspirace a kde se podaří dát dohromady peníze. Dá se říct, že hrdiny mých životopisných filmů určitá linka spojuje: jsou to lidé, jejichž talent a ego přesahují normu. I Mikolášek je člověk, kterému byl

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější