Deník N

Česko se s výrobou elektřiny řítí jako auto proti zdi. Rozhodnutí mezi jádrem a plynem ovlivňují skryté mocenské zájmy

Jaderná elektrárna Dukovany, prostor ostrého politického střetu. Foto: Petr Pavlíček, IAEA
Jaderná elektrárna Dukovany, prostor ostrého politického střetu. Foto: Petr Pavlíček, IAEA
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

České energetické zdroje dlouhodobě nestačí. Být odkázáni na dovoz elektřiny je ekonomicky i geopoliticky neúnosné. Čekat na dosud neexistující technologie nelze. Výstavba nových elektráren je nezbytná. Babišova vláda přesto otálí. Možná je za pět minut dvanáct, možná už je po dvanácté.

Důležitá část současného politického dění v České republice souvisí s energetikou. Vláda stojí před rozhodnutím, zda se bude v Dukovanech stavět nový jaderný blok (prakticky vzato nová elektrárna) a kdo bude případným dodavatelem. To není jen technická a ekonomická otázka. Je to především politický problém. Dukovany jsou žhavým průsečíkem mocenských zájmů, bojištěm více protichůdných sil.

Dukovanské zakázce nelze porozumět bez poměrně obšírného nástinu energetické situace u nás. Právě ten jsme pro vás připravili v samostatném článku. V úvodu dnešního textu jen velmi stručně shrneme situaci.

Zlom nastane za dvacet let

Životnost Dukovan – starší ze dvou jaderných elektráren v tuzemsku – je v současné době omezena rokem 2037. Je možné, že se ji podaří prodloužit, ale jisté to zdaleka není a nikdo odpovědný ještě neřekl nahlas, že na to spoléhá.

Výpadek Dukovan by sám o sobě nejspíš znamenal, že již nebudeme skoro žádnou elektřinu vyvážet, ale pořád ještě budeme soběstační. Jenže zároveň se nevyhnutelně bude tlumit těžba uhlí a výroba elektřiny z něj. Souběh těchto dvou okolností vytváří nebezpečnou situaci. Řítíme se do ní jako auto proti zdi.

Z uhlí se dnes v ČR vyrábí 52 % elektřiny, z jádra 32 % (z toho o maličko víc než polovina v Dukovanech), z obnovitelných zdrojů 11 %, zbytek jsou plynové elektrárny.

Hnědé uhlí ze severočeských povrchových dolů bude za dvacet let v podstatě vytěženo. Během těch dvaceti let se zřejmě budou postupně odstavovat některé velké tepelné elektrárny, které se už nevyplatí renovovat, a zvyšovat tak jejich účinnost. Uhlí kromě toho potřebujeme nejen do elektráren, ale také pro výrobu tepla. Ta je na něm závislá ze 60 %, u soustav dálkového vytápění dokonce z 80 %.

Prodloužit dodávky uhlí by bylo možné, ovšem jen prolomením těžebních limitů, tedy proměnou dalších obývaných území na povrchové doly. Je možné, že se k tomu nakonec přikročí, ale i to bude jen odklad nevyhnutelného: uhlí nám dojde. Snad bychom ho pak mohli dovážet, ale výroba elektřiny by se prodražila, protože bychom překračovali emisní limity skleníkových plynů a platili za to. Dlouhodobý záměr ČR je však jiný.

Premiér říká pokaždé něco jiného

Popisuje ho Státní energetická koncepce (ASEK), dokument schválený roku 2015. Říká, jak by měla česká energetika vypadat v roce 2040. Podíl výroby elektřiny z jádra má dosáhnout 50 %, z obnovitelných zdrojů 18 %, ze zemního plynu nanejvýš 15 %, z uhlí zbytek.

Výstavba jaderné elektrárny, která by jen nahradila tu dnešní dukovanskou, bude (včetně všeho papírování) trvat zhruba

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Energetika

V tomto okamžiku nejčtenější