Šestnáct tisíc kroků denně, pacienti po celé Praze a méně peněz než v nemocnici. Jeden den se sestrou domácí péče
Seniorů přibývá a nemocnice pouštějí pacienty dřív. Čím dál více lidí tak potřebuje, aby za nimi chodili zdravotníci domů. Domácí péče se ale dostane jen někomu. Ti, kteří by ji potřebovali, mají častokrát smůlu. Praktičtí lékaři, kteří ji mohou pacientům předepsat, s takovými poukazy šetří. Myslí si, že pokud předepíší méně domácí péče, dostanou od pojišťovny finanční odměnu. VZP ale tvrdí, že lékaře nijak neomezuje. Deník N strávil jeden pracovní den se sestrou, která domácí péči poskytuje.
Je chladné páteční ráno, krátce po sedmé hodině. Sestřička Markéta, která pracuje pro pražskou agenturu domácí péče Lusi, vyráží na službu a bere mě s sebou. Čeká ji více než deset pacientů po celé Praze. Její chůzi je těžké stačit, pospíchá za pacienty, kteří už na ni netrpělivě čekají. Tramvaj, autobus, metro a k tomu v průměru 16 tisíc kroků za den.
Pospícháme do Holešovic za pacientkou, která potřebuje inzulin, aby se mohla nasnídat. Čiperná sedmdesátiletá pacientka má problémy se zrakem, takže není schopna si inzulin píchat sama a potřebuje pomoc každý den. Vděčně se usmívá. „Tak zítra zase!“ loučí se Markéta, kterou čeká sobotní i nedělní služba.
Pacienti sestřičce důvěřují, od mnohých bytů má klíče. Většinou jde o staré lidi, pro které je velký problém vstávat ke dveřím, a Markétu navíc už dlouhou dobu znají.
To je případ také další pacientky z Letné. Přicházíme až k její k posteli. Kvůli onkologickému onemocnění má vývod moči i stolice. Úkolem Markéty je oba vývody vyměnit a ošetřit a vydezinfikovat místa na břiše, odkud vycházejí.
Stojím opodál, abych nebyla svědkem intimní
