Deník N

Řekněte o sobě pravdu. Jinak budou trpět další

Dětem, které jsou šikanovány za to, že jsou jiné, je potřeba říct nahlas, že nejsou samy. Jsme tu my, kteří jsme si tím prošli také, a chceme udělat vše pro to, aby se to už nikdy neopakovalo. Foto: Adobe Stock
Dětem, které jsou šikanovány za to, že jsou jiné, je potřeba říct nahlas, že nejsou samy. Jsme tu my, kteří jsme si tím prošli také, a chceme udělat vše pro to, aby se to už nikdy neopakovalo. Foto: Adobe Stock

Glosa Filipa Titlbacha: Nedávno mi na Facebooku přisla pozvánka do skupiny Březováci. Jsou to lidé z mého rodného města na západě Čech, kde jsem do osmnácti žil. V tu chvíli se mi tak sevřel žaludek, že mě to až překvapilo. Trvalo mi, než jsem přišel na to, co se děje, a proč to pozvání nepřijmu.

Dlouhá podzemní chodba, napravo železné mříže od šaten, nalevo zeď. Nemůžu si vzpomenout, jakou barvou byla natřená, zvláštní. Na zádech aktovka zatěžkaná učebnicemi pro žáka šesté třídy. Mířím do jídelny na oběd.

Plesk. Přišla zezadu, zákeřně, do pravé tváře, to si vybavuju přesně. Slyším smích, poznávám hlasy dvou spolužáků – větších a nepochybně silnějších, než jsem já. Nerozumím tomu, co se děje.

Chytám se za tvář, ale okamžitě spouštím ruku zpátky dolů. Nechci, aby poznali, že mě to bolí. Usmívám se, automaticky přistupuji na hru, jejíž pravidla neznám. „Buzerante,“ rozlehne se chodbou.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Glosa

V tomto okamžiku nejčtenější