„Není on ten Toník Žid, soudružko Novotná?“ a další málo známá místa ze života našich dělnických prezidentů
V říjnu a listopadu si každý rok připomínáme významné mezníky v našich dějinách i osobnosti, které v různých dobách z titulu svého oficiálního postavení vedly československou a později českou společnost. O některých z nich víme více, o jiných (a překvapivě mezi ně patří i současný prezident) máme jen kusé informace. Externí spolupracovník Deníku N spolu s profesionálním genealogem Zdeňkem Hornerem prostudovali nejrůznější prameny včetně rodokmenů, aby naše zesnulé, ale i žijící hlavy státu co nejzevrubněji představili. Ve třetím pokračování se dostáváme k pátému a šestému prezidentovi, kteří oba vládli v době komunistického režimu.
Zápotocký: Odborář z rodiny realitních makléřů
Antonín Zápotocký (1884–1957), narozený ve stejném roce jako Edvard Beneš, byl první hlavou československého státu, která pocházela z rodiny politiků. Matka jeho otce Ladislava Zápotockého-Budečského (1852–1916) Anna Tereza vzešla ze zámožné kadaňské německy mluvící rodiny Krolupperů, jejíž předkové patřili ke kralupské židovské komunitě (vzpomeňme, že v jiné kadaňské německé rodině v mládí sloužila matka Zápotockého vrstevníka Edvarda Beneše.)
Rodiče Anny Terezy byli majiteli realit a manželství s pouhým krejčím Zápotockým dlouho zvažovali. Jejich syn, také krejčí, který přijal přízvisko Budečský (jeho nejstarší doložení předkové v 17. století pocházeli ze vsi se symbolickým názvem Mozolín u Kladna, on sám si svůj přídomek dal po nejznámějším místě kraje, sídle svatého Václava v Budči), se pak stal zakladatelem České strany sociálně demokratické (1878) a prvním sociálně demokratickým starostou rodných Zákolan u Kladna.
Nedá se říct, že by otec starosta svému synovi Antonínovi (druhému ze svých pěti dětí, dvou synů a tří dcer, které měl s Barborou Dolejší-Zápotockou, 1855–1925) vyšlapal cestu. Antonín se vyučil kameníkem, tesal mimo jiné chrliče pro výzdobu věží svatovítského chrámu, který byl v jeho mládí dostavován.
Svou vášní pro kulturu se tak trochu vymykal z řady komunistických hlav státu. Po svatbě se svou tehdy dvacetiletou snoubenkou, kterou musel její otec úředně zplnoletnit (plnoletosti se v té době dosahovalo až ve 24 letech), na pražském okresním hejtmanství (při níž byl mimochodem již dříve zmíněný pozdější Háchův prezidentský protikandidát Jaroslav Lobkowicz) se novomanželé odebrali do Národního divadla na operu Carmen.
Po otci politikovi měl Antonín Zápotocký, už ve svých pětadvaceti krajský tajemník ČSSD, „vrozenou“ příslušnost k tehdy jediné levicové politické straně a vášeň stranického agitátora. Zatímco z jeho komunistických kolegů nikdo nepotkal legendárního V. I. Lenina, on se s ním ještě před vznikem KSČ setkal dvakrát: během sjezdu ruských socialistů v Praze 1912 a jako delegát ČSSD na sjezdu 3. Internacionály v roce 1920.
Po otci redaktorovi také zdědil stranický čtrnáctideník Dělnické listy, které oba psali takřka sami a v nichž se tříbil jejich slovesný talent, jenž byl spíše novinářský než literární. Přesto pak jako premiér a prezident napsal Zápotocký pět knih, kterých si přes jejich propagandistický charakter cenil jako klenotů beletrie a jež se objevovaly i na plátně ve filmových adaptacích. (V roli jeho ženy Marie v Rudé záři nad Kladnem zazářila před časem zesnulá pozdější spoluzakladatelka Charty 77 Vlasta Chramostová a roli otce Budečského ve filmu Vstanou noví bojovníci si zahrál Otomar Krejča, který byl za normalizace jako zakladatel Divadla za branou, popírajícího režimní socrealismus, vyhnán do zahraničí.)
Za svou literární tvorbu byl Zápotocký osobně pokárán Stalinem, který si stěžoval, že „zatímco Slánský rozkládal stranu
