Povedzte mi, Novotný, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?
Glosa Jana Wirnitzera: Kdo kdy viděl ruský film Svéráz národního lovu (či jeho pokračování), možná zamáčkl nostalgickou slzu nad videem, kterak se k ruské ambasádě šine alegorická multikára s řeporyjskou vlajkou. Smutnější už je, že to v tuzemské politice z poslední doby patřilo k těm méně absurdním scénám.
Pomalu vařená žába z hrnce nevyskočí, protože se ohřívá tak pozvolna, že jí to nedojde.
Pokud ale pod hrncem zatopí Pavel Novotný úmyslem vybudovat pomník vlasovcům v pražské městské části, jejímž je starostou, rozpálí se blonďatá pěst ruské diplomacie Maria Zacharovová natolik, že vyskočí okamžitě.
Reakce mluvčí ruského ministerstva zahraničí sice ukazuje, jak povýšit starostu Novotného z role venkovského komedianta do nejvážnějšího protivníka Ruské federace (aspoň tento týden), ale přiznejme, že vyskočili i Češi. Jedni proto, aby se nad chováním starosty pohoršili, druzí v radosti, jak to Rusům nandal.
Ano, právě Češi, ne Maria Zacharovová, vyskočili z ohřívaného hrnce.
Na vysvětlenou: ne, autor tohoto textu si nemyslí, že by se pomníky měly stavět jako trolling. Dokonce ani jako trolling vůči státu, jehož vedení se k nám chová nepřátelsky a jehož tajné služby chodí na web českého ministerstva zahraničí pro citlivá data jako do samoobsluhy.
Kam mají jít pravda a láska
Nabízí se nepříjemná úvaha, zda kroky starosty Novotného nezůstávají jako typově jediné, které dokážou připomínat