Místo chemtrails dračí ženy. Čemu věřili dávní cestovatelé?
„Má velikost psa, tvář opice, povislé břicho jako bachyně plná selat, vlnitou a kouřově šedou srst jako černá ovce a chlupaté nohy medvěda.“ Těmito slovy popsal misionář a cestovatel Jean de Léry (1536–1613) svůj dojem z lenochoda, kterého vylíčil jako tvora téměř fantastického, i když dnes jej díky zoologickým zahradám, televizním dokumentům a zvláště sérii filmů Doba ledová zná skoro každé malé dítě.
Jakými roztodivnými bytostmi zaplňovala imaginace Evropanů neznámé kraje a jaké smyšlenky vznikaly kolem dosud neviděných zvířat, když je západní cestovatelé poprvé spatřili? To vše přibližuje kniha Fantastický bestiář cestovatelů, kterou sepsal kolektiv převážně francouzských vědců, jejím editorem byl etnolog a antropolog Dominique Lanni (nar. 1976).
Od Amazonek k yettimu
Směs tvorů, která se v ní sešla, je velmi pestrá: vyskytují se v ní monstra starověkých mytologií i soudobého jihoamerického folkloru; vyhubení živočichové (blboun nejapný, člověk floreský) i ti znovuobjevení (latimérie); exotická etnika (Niam Niamové, Patagonci), ale i tvorové, po nichž pátrají soudobí kryptozoologové (Lochneská příšera, yetti).
Právě yetti podle autorů možná představuje současný „ekvivalent draků a saní, kteří se v Alpách hojně vyskytovali až do 19. století“.
Toto je ovšem rozdělení, které by asi volil současný člověk, protože u našich předků tyto kategorie splývaly, nebo měli jiné. Zvláště ve středověku byla hranice mezi imaginárním a skutečným tenká. Drak i bazilišek byli považováni za zvířata stejně skutečná a zároveň stejně obdivuhodná, zvláštní a výrazná jako slon nebo nosorožec.
Z imaginárních bestiářů se tak dostali i do vážně míněných přírodovědných pojednání. Údajnými draky, s nimiž se cestovatelé setkali, byli pravděpodobně velcí krokodýli nebo děsivě velcí ještěři.
Pokud v kabinetech kuriozit narazíme na okřídlené ještěry, děje se tak proto, že jim zruční vycpávači důmyslně přilepili křídla. Protože opravdoví draci nebyli právě po ruce, začal se