Dokázal, co Shakespeare nenapsal sám. Jsem jen obyčejný matematický lingvista, říká český vědec
Hru o intrikách na dvoře anglického krále Jindřicha VIII. nenapsal William Shakespeare sám, zhruba polovinu dal dohromady jeho mladší současník John Fletcher. Algoritmus českého vědce Petra Plecháče teď odhalil, které části to jsou. Nejuznávanějšího českého shakespearologa Martina Hilského objev příliš nepřekvapil, metoda ale podle něj může být nadějná. Nemusí však postihnout proměnlivost tvůrčího génia.
Ačkoli se matematický lingvista Petr Plecháč nepovažuje za znalce nebo milovníka Shakespeara, jeho jméno se možná objeví v budoucích vydáních knih z pera nejslavnějšího dramatika všech dob. Mladý teoretik verše z Akademie věd totiž zřejmě rozlouskl letitou hádanku o autorství shakespearovské hry Jindřich VIII. S pomocí analýzy, algoritmů a strojového učení poměrně přesně rozpoznal, že zhruba polovinu historické hry pravděpodobně z roku 1613 napsal dramatik John Fletcher. Plecháčův objev zaznamenala světová média včetně CNN.
Že Fletcher, Shakespearův mladší současník, na hře spolupracoval, není pro odborníky či překladatele žádnou novinkou. Vědí o tom desítky let a nejčastěji vycházejí z teorie, kterou přinesl literární analytik James Spedding. Ten si už v půli devatenáctého století v Shakespearově pozdní hře o intrikách na dvoře Jindřicha VIII. všiml Fletcherova rukopisu: některá slova například mladší z dramatiků zkracoval: you na ye, them na ’em; a do pětistopého verše přidával slabiku v podobě slov jako sir, still nebo next.
Plecháčův přínos ale tkví v tom, že nyní dokázal velmi jemně rozlišit autorství konkrétních pasáží. A také víceméně vyloučit spoluautorství dalšího dramatika, o jehož podílu se také spekulovalo, Philipa Massingera. Způsob, jak se k výsledku dobral, je ze světa matematiky a přírodních věd. Velkým pomocníkem byla českému lingvistovi metoda strojového učení, která má široké uplatnění například také v bioinformatice: analýze rozsáhlých, většinou molekulárně biologických dat.
Postup připomíná precizní laboratorní práci. Díky spolupráci s odborníky z Northwestern University a Washington University dostal český teoretik k ruce dokonale digitalizované původní texty Shakespearových her. „V dalším kroku bylo potřeba
