Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Zemanův kanál není v plánu, Vánoce nejsou ohroženy a příběh vědce Plecháčka nemá obdoby

Přetrvávající chvat, spěch a pracovní nasazení nám má vynahradit krásná vánoční výzdoba redakce. Foto: Filip Titlbach, Deník N
Přetrvávající chvat, spěch a pracovní nasazení nám má vynahradit krásná vánoční výzdoba redakce. Foto: Filip Titlbach, Deník N

Že bychom se v Deníku N chystali na adventní poklid a rozjímání, se mi moc nezdá. Další nálož zajímavých článků vůbec nenaznačuje, že se blížící sváteční čas vánoční. Tedy ano, z Německa přišla uklidňující zpráva, že se nemusíme bát ani o stromečky, ani o vanilkové rohlíčky. U nás zase myslíme na ryby a v Národním investičním plánu je na ně pamatováno i s přechody. Přečetla jsem to všechno s chutí a doporučuji vám nezůstat jen u mého strohého výtahu. V novinách i na webu toho máme mnohem víc.

Tak ukradené Vánoce se nekonají. Muslimové na ně nejspíš z vysoka kašlou, nebo je možná slaví, a než aby brojili proti stromečkům, nejspíš si taky dávají dárky. Jak lze s pomocí pár dobře mířených dezinformačních úderů zmanipulovat nebohou veřejnost tak, že se na obranu jedliček a smrčků sešikuje do útočného útvaru a vytáhne proti náboženské minoritě jako jeden muž, ukazuje ve své glose náš zpravodaj v Německu Pavel Polák. Že se nechá vyděsit neexistujícím zástupem fundamentalistů, kteří požadují, aby všechny křesťanské symboly zmizely z povrchu německého a propříště už se plesalo jen pod půlměsícem, méně mediálně ostřílený důchodce, to by se snad ještě pochopit dalo. Ale že podobnými zvěstmi děsí i českého milovníka tradičních vánoc gymnaziální pedagog a politik Václav Klaus ml., je zarážející – buď se také nechal napálit, a pak to o jeho schopnostech rozlišovat mezi pravdou a lží cosi vypovídá, nebo se mu podobné fake news hodí do politického kiosku. No, zkrátka, článek kolegy Poláka bych doporučila jako povinnou četbu do škol i do Sněmovny.

V Drážďanech začínají o nadcházejícím prvním adventním víkendu trhy. Nepřekvapivě opět označeny jako vánoční. Foto: ČTK

Nejsem přítel skoro ničeho povinného, ale dnes bych na seznam četby pro středoškoláky a politiky, kteří mají právo rozhodovat o našich osudech, zapsala ještě jednu stať. Lenka Vrtišková Nejezchlebová vyzpovídala dramaturgyni Kateřinu Jonášovou. Čtete ten text a najednou se stydíte, že vás třeba ve skrytu duše někdy napadlo cosi ošklivého o translidech jen proto, že to jsou translidi. Z depresivního Honzíka se stala silná a extrovertní Emma, a možná i díky tomu dokázala Kateřina Jonášová s takovým citem a porozuměním zdramatizovat román Dánská dívka o ženě v mužském těle. Věta, při které se mi tak trochu zakoktaly myšlenky, zní: „… strach, že mé dítě nepřežije pubertu, nás vedl k tomu, snažit se jí, tehdy jemu, pomoci.“

Létající Čestmír byl i můj oblíbený seriál. Dlouho jsme o chlapci, který tehdy ztvárnil hlavního hrdinu, neslyšela. Dnes je z něj muž. Lukáš Bech se možná zase proslaví, protože se pustil do boje proti vizuálnímu smogu v centru Prahy. Což o to, taky nevím, kam se koukat, nad čím jásat a čeho se leknout, když kráčím srdcem metropole. Nejsem žádný puritán, ale reklamy je asi opravdu moc: tady thajská masáž, tady bordel, jinde stripbar. Přehršle billboardů kazí romantiku, kterou má předvánoční Praha nabízet především. „Praha mi občas připadá jako děvka, kterou chce každý jen znásilnit, nenechat jí ani korunu, a ještě ji zmlátit. No a druhý den přijít znovu,“ vysvětlil Bech zjednodušeně svůj postoj. Jenže ono to tak jednoduché není. Jsou tu zájmy, o kterých běžný smrtelník nebude nic vědět, pokud si nepřečte článek Prokopa Vodrážky a pak se nad ním ještě pořádně nezamyslí.

Jak jsme slíbili, tak činíme. Rozvíjíme téma Národního investičního plánu, jehož text jsme získali. A tak teď zhruba víme, co nás taky může kolem roku 2030 čekat. Kdo to vědět nechce, ať článek Prokopa Vodrážky a Jana Tvrdoně nečte. Ne, nic katastrofického kolegové nesepsali. Ale náruživým zastáncům tzv. Zemanova kanálu Dunaj–Odra–Labe asi ztvrdne pěst, protože tam o něm není ani zmínka. Zato bude obnovena spousta rybníků a sem tam nějaký přechod pro ryby. Ostatně, není divu, vždyť úplně nejvíc peněz putuje do dopravy.

Tak s touhle megastavbou vláda nepočítá. Zdroj: Ministerstvo dopravy

Kdo řídí, ať není smutný. Ani za volantem nemusí být ochuzen o obsah našeho listu, pokud se tedy tak nerozvášní, že ztratí kontrolu nad sebou, vozem i vozovkou. Takže naprosto skvělá zpráva, že společnost Facebook koupila české studio Beat Games, vám neunikne. Ani důvody, proč světově proslulá hra Beat Saber dosáhla takové popularity. Náš podcast, do nějž si jeho duchovní otec Filip Titlbach pozval tentokrát Jakuba Zelenku a Adélu Skoupou, je nejen pro mladé hráče, ale i pro starší vědce, milovníky klasické literatury a historických záhad. Adéla Skoupá totiž sehnala českého vědce Petra Plecháčka, o kterém teď píše kdekdo, ale málokdo s ním mluvil. Je to muž, který prý rozklíčoval zcela exaktní metodou, jakou část světoznámého díla Jindřich VIII. napsal sám mistr Shakespeare a s čím mu vypomohl méně známý dramatik John Fletcher. Citlivější jedinci z tohoto zjištění asi neusnou. Což se za volantem hodí.

Kdo dává přednost papírové klasice, prosím, tady je něco ze zítřejší porce:

  • Ve Skandinávii přibývá antisemitských útoků, na domech místních Židů se zase objevily Davidovy hvězdy a židovské hřbitovy čelí vandalům, píše naše spolupracovnice Albína Mrázová.
  • Mnozí čekají na zpověď známého psychiatra Cyrila Höschla – a tady ji díky Renatě Kalenské mají: hovoří o tom, jak v 80. letech spolupracoval s komunistickou StB a jak se s s estébáky scházel, aby nikoho z disidentů neohrozil.
  • Diskuse o eutanazii je vždycky mimořádně vyhrocená, u nás se pro a proti vyjádřili odborníci, kteří se problematikou asistované sebevraždy dlouhodobě zabývají: Právo na život, právo na smrt? Máme uzákonit eutanazii?
  • Magdalena Slezáková putovala týden po stopách války v bývalé Jugoslávii a teď přináší odpověď na otázku, kam vede nenávist a posedlost národem, v reportáži nazvané Výlet za živými dějinami Jugoslávie: Plakala tak, že jí slzy tekly proudem.


Ze sociálních sítí dnes vybírám něco, co mne šokovalo, potěšilo a dalo mi naději, že vůbec nejde o povrchní způsob komunikace: tahle mladičká Afghánka Feroza Azizová si nejdřív kudrnatí řasy a fintí se ve stylu, který má většina dorostenek na světě identický. A pak je tu rázem úder do vazu – přechází na téma tajných čínských věznic pro Ujgury. Čínská sociální síť TikTok nejdříve Ferozu zablokovala, ale posléze se dokonce omluvila, prý nepodléhá žádnému diktátu z Pekingu a tentokrát šlo čistě o technické potíže. Vida, jakou moc má jedna šikovná sedmnáctiletá holka s velkýma očima.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Pointa N

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější