Sloupek Martina Selnera: Čí život vlastně žijeme?
Dočítám právě knihu s názvem Dlouhý pochod. Napsal ji americký spisovatel Stephen King pod pseudonymem Richard Bachman. King měl své alter ego rád, bylo pro něj důležité. A když vyšla pravá Bachmanova totožnost najevo, cítil se zrazen. Ale proč by vůbec někdo jako Stephen King používal pseudonym?
To první, co nás v takovém případě napadne, je, že se chtěl nejspíš přesvědčit, zda kniha může mít úspěch, zda je dobrá, i když nebude spjatá s jeho jménem. Ostatně nebyl by první ani poslední, kdo by něco takového zkusil.
V předmluvě výše zmíněné knihy se ale dočtete, čím byl pro něj pseudonym skutečně tak důležitý. Jeho alter ego mu dávalo prostor přemýšlet a psát tak, jak jindy nemohl.
Kdekdo by mohl namítnout, že čím je člověk známější, tím spíš si může dělat, co chce. Pak klidně můžete po sobě třikrát vyprodat O2 Arenu, i když neumíte zpívat. Ale co když přece jen všechno nemůžete? Co když očekávání, která se s vaším jménem či profesí pojí, vás natolik svazují, že zatoužíte být alespoň na chvíli někým jiným?
Čí život pak vlastně žijeme?
Abyste něco takového zažívali, nemusíte být nutně známým spisovatelem. Bohatě postačí být například
