Libanonská navenek poklidná revoluce: Molotovův koktejl před explozí
Už čtyři týdny souvisle trvající demonstrace a protesty označují Libanonci za generační „revoluci“. Žádná jednoduchá řešení konfliktu ve „Švýcarsku Blízkého východu“ nejsou na skladě, píše pro Deník N z ulic Bejrútu externí spolupracovník David Procházka.
Vojáci mají své automatické pušky M-16 odložené někde na korbě vojenského terénního auta Humvee, sledují dění na ulici jedním okem a druhým si čtou komentáře na sociálních sítích. Atmosféra na demonstraci je spíš mírumilovná než bojová. Lidi jsou k sobě ohleduplnější než jindy.
Když jsem předtím z klidné Prahy sledoval televizi Al-Džazíra, vypadalo to, že celé město je v plamenech. Teď tady stojím a přede mnou čmoudí jedna pneumatika.
Hlavní protestní akce se ale rozjíždí až večer. Po setmění. I na té se však spíš zpívá, než křičí a vyhrožuje. Libanonci používají ve svém tlaku na mocné vpravdě mírumilovné metody.
A heslo, které už se stalo mottem libanonské revoluce, „Když všichni, tak všichni!“ je nekompromisní.
Stejně jako mladí lidé, kteří ho vymysleli a kteří slibují,
