Politika je svinstvo, za všechno může někdo jiný. Jak jsme u příležitosti významných výročí opět promeškali šanci pochopit svou současnost
Komentář Jiřího Pehe: Výročí sametové revoluce je posledním z velkých osmičkových a devítkových výročí, která jsme si v posledních dvou letech připomínali. Některá prošla téměř bez povšimnutí, jiná provázela bouřlivá debata. A co jsme se při ní o sobě dozvěděli? Popravdě řečeno, opět nic moc.
Vloni jsme si připomínali sedmdesáté výročí komunistického puče z roku 1948, osmdesáté výročí mnichovské dohody, sté výročí vzniku Československa, padesáté výročí invaze vojsk Varšavského paktu, ale také čtyřsté výročí druhé pražské defenestrace, která byla předehrou k třicetileté válce. Letos pak šestisté výročí první pražské defenestrace, která byla začátkem husitských válek, okupaci a rozbití první československé republiky z roku 1939 a nedávno i třicáté výročí sametové revoluce.
Všechny velké historické události jsou u nás i třicet let po znovuobnovení demokracie mytologizovány, mluví a píše se o nich vesměs bez větší kritické reflexe. Stále převládá narativ, v němž za většinu všeho špatného, co se událo v našich dějinách, mohou „ti druzí“, většinou velké evropské mocnosti, které na území našeho dnešního státu hrály svoje hry, zatímco „my“, Češi, jsme byli vesměs jen jejich oběťmi.
Neschopni společného – česká cesta od komunismu nikam
Ve zpolitizovaném vyprávění české historie se i dnes v nejobecnější rovině sráží
