Filmová prvotina Jiřího Havelky Vlastníci je panoptikem v akváriu, kde dochází vzduch
Kdekdo z nás ví přesně, o čem to je. Vlastníci jsou vynikající tragikomedií o tom, jak se lidé nedokáží nechat sjednotit ani společnou střechou. Hvězdnému obsazení kraluje Tereza Ramba.
Vlastníci jsou debutem zkušeného tvůrce, divadelní hrou podanou velmi filmovými prostředky, burácející komedií se strukturou klasické tragédie a s drtivou katarzí. Z těchhle (téměř) oxymóronů vyrůstá snímek Jiřího Havelky, pevně spojeného s divadelním uskupením Vosto5, jako monolit – děsivě trefný kolektivní portrét lidí vzpírajících se nutnosti dojít ke vzájemné shodě.
K jednolitosti filmu velkou měrou přispívá důsledné dodržování trojí jednoty místa, času a děje. Prakticky celý snímek se odehraje v reálném čase na schůzi SVJ. Zkratka znamená „společenství vlastníků jednotek“, což je poněkud honosný oficiální název pro skupinu lidí, kterým patří byty v jednom domě. Zejména slovo „společenství“ je krutým eufemismem: naznačuje, že by se tito lidé měli řídit nějakými společnými zájmy, ale většina členů tohohle SVJ si jde tvrdě po svém.
Schůzi ve strohé vybydlené místnosti, kterou stylově otevře nevrlá správcová, se pokouší vést paní Zahrádková. Její manžel si totiž myslel, že na mateřské ji bude starost o domovní záležitosti bavit a naplňovat. Zahrádkovi to od ostatních vlastníků schytají už za pozdní příchod (opět se jim zpozdilo hlídání dětí) a pak už mladý idealistický pár jen čelí mnohohlavé sani, která bojuje zákeřně, útočí pasivitou a sabotuje veškeré pokusy cokoliv vyřešit.
Vlastníci jsou tragikomickým panoptikem figurek, u kterých vůbec nevadí, že jsou definované jen jedním dvěma rysy:
