Deník N

Forenzní genetička a její kouzelná kostka: Podléháme iluzi, že co vidíme, je všechno, co je

Zkoumání důkazů trestného činu je dokonalým příkladem kritického myšlení. Foto: Adobe Stock
Zkoumání důkazů trestného činu je dokonalým příkladem kritického myšlení. Foto: Adobe Stock

S Halinou Šimkovou, která analyzuje vzorky z místa trestných činů, aby pomohla usvědčit pachatele, si povídáme o chybách myšlení, kouzelné hrací kostce a nevykořenitelném lidském sklonu vidět ve všem příběh, který dává smysl.

Bayesovská pravděpodobnost, to zní strašidelně – dokonce i některým statistikům, natožpak laikovi. Ale všechno se dá vysvětlit a Halina Šimková to umí.

Odbornice na analýzu DNA, která má také jen tak mimochodem diplom na zhotovování masek a loutek, po cunami pracovala v Thajsku jako specialistka Interpolu na identifikaci obětí a sama o sobě říká, že je „milovnice příběhů, sběratelka životních kuriozit a mistryně světa v plavbě chaosem“, je přesvědčena, že se lidé mohou naučit uvažovat lépe.

Dnes se chystáte vystoupit na konferenci nazvané Kritické myšlení. Co pod tím pojmem chápete?

Má to pro mě několik rovin. Zaprvé: když mi někdo něco říká, nevnímám jen obsah, ale přemýšlím taky o tom, proč mi to sděluje. V další rovině zvažuji, do jaké míry dokážu posoudit, jestli jsou ty informace objektivní, anebo jestli je ten člověk zkreslil, ať už účelově, anebo bezděčně.

A pak je tu velmi důležitá rovina, na kterou často zapomínáme: když totiž mluvíme o kritickém myšlení, obvykle předpokládáme, že si máme dát pozor, protože nás chce někdo zmást, manipulovat námi. Ale zrovna tak závažná situace nastane, když zmatu sama sebe – tím, že informaci nevyhodnotím náležitě. Tím, že použiji své přednastavené mechanismy, které se ale nehodí pro každou situaci.

Takhle bychom to jistě všichni chtěli mít, umět to. Ale snáz se to řekne, než udělá, že? Jak se dá kritické myšlení naučit?

Ano. Myslím, že to je podobné jako jezdit na kole. Nemáte to automaticky vrozené, ale když se naučíte nějakou základní strukturu, jak to dělat, na co si dávat pozor, ve vyhodnocování informací se zlepšíte. Nevím, jestli to může být perfektní, ale lepší určitě ano.

Když se třeba dozvíme o kognitivních zkresleních, jimiž bývají naše úvahy zatíženy, dokážeme si jich pak všimnout. Protože jsou pořád stejná, je to opakující se vzorec.

I sami u sebe?

To je nejtěžší, snáz si takových zkreslení samozřejmě všimnete u jiných. Ale to pro začátek stačí, tím se připravíte i na důkladnější sebereflexi. Hodně lidí má za to, že se mylných úsudků přednostně dopouštějí lidé s nízkou inteligencí, ale tak to není.

Mylně mohou uvažovat i lidé s velkou zkušeností, s velkým přehledem a rozhledem, je to jednoduše vlastnost mozku. Ale lišíme se

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější