Ekonomický obr, politický trpaslík. Evropské unii ujíždí vlak, její rivalové jí z něj spokojeně mávají
Komentář Lukáše Hendrycha: Politici na starém kontinentu rádi mluví o tom, že Evropská unie by na globální úrovni měla být aktivnějším a silnějším hráčem. Zatím pro to ale skoro nic neudělali. A čas se neúprosně krátí.
Posílení Unie na mezinárodní scéně je i jednou z priorit nové Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyenové. Podobně ale hovoří i mnozí národní politici včetně českého premiéra Andreje Babiše. Ten opakovaně tvrdí, že Unie by měla být v mezinárodních vztazích a v reakcích na mezinárodní problémy silnější, rozhodnější a jednotnější.
Jak ale ve svém nedávném komentáři pro Deník N poznamenal Michael Romancov, v dnešní Unii není nikdo, kdo by se ujal role lídra a chopil se kormidla při určování směru v zahraniční a vojensko-bezpečnostní politice. Výjimkou je pouze francouzský prezident Emmanuel Macron, jenž navrhl výrazné reformy nejen v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky už v roce 2017 ve svém projevu na pařížské Sorbonně. Jeho návrhy na unijní reformy jsou však od té doby ostatními – zejména pak východními – členskými státy úspěšně ignorovány či shazovány ze stolu.
Pohřbít jakoukoli iniciativu v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU je totiž více než snadné. Důvodem je, že rozhodnutí v této oblasti musí být na úrovni členských států přijato jednomyslně. Každý stát má tedy právo veta a téměř nikdo se tohoto práva nehodlá vzdát. Důsledkem je, že unie žádnou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku de facto nemá a nikdy ji ani neměla. Nyní jsme se ale dostali do bodu, kdy je třeba začít vážně diskutovat o tom, proč je nutné tento stav co nejrychleji změnit a společnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku konečně vytvořit.
Výčet příkladů, kdy se naplno projevila neschopnost táhnout v zahraniční politice za jeden provaz, je dlouhý. Ať už jde o rozpory ohledně