Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

O důvěře v justici aneb Proč si trest odpykával v penzionu zrovna Marek Dalík?

V polovině listopadu Okresní soud ve Znojmě rozhodl o Dalíkově podmíněném propuštění z vězení. Znojemská věznice by ale měla ještě vysvětlit, proč zrovna on mohl v době trestu pracovat v penzionu, zatímco ostatní vězni třídili odpad či hloubili výkopy. Foto: ČTK
V polovině listopadu Okresní soud ve Znojmě rozhodl o Dalíkově podmíněném propuštění z vězení. Znojemská věznice by ale měla ještě vysvětlit, proč zrovna on mohl v době trestu pracovat v penzionu, zatímco ostatní vězni třídili odpad či hloubili výkopy. Foto: ČTK

Komentář Pavla Houdka: Důvěra v justici je u nás dlouhou dobu chatrná. Obzvláště v kauzách vlivných a bohatých lidí počítá už dopředu velká část společnosti s tím, že ruka spravedlnosti na ně bude krátká. Fakt, že v největších korupčních případech, kde létaly stovky milionů korun, v podstatě doposud nebyl nikdo odsouzen, jim na první pohled dává za pravdu.

Je skutečně zarážející, že i když soudy uznají, že ke skutkům došlo, nedokážou naše orgány činné v trestním řízení odhalit a odsoudit pachatele, nebo snad dokonce i vypátrat a zabavit korupční peníze. Nicméně rozhodnutí soudu nelze u konkrétních jednotlivců jen tak od stolu zpochybňovat bez detailního seznámení se spisem, pouze na základě novinových článků. Byť jistá pochybnost zůstává, musíme se smířit s tím, že daní za férovou justici je omezená veřejná kontrola nad ní.

Pravda je, že i když jsme si před zákonem teoreticky všichni rovni, v praxi to samozřejmě neplatí. Lidé s dostatečnými finančními prostředky si minimálně mohou, na rozdíl od ostatních, dovolit ty nejlepší právníky. Ti využívají všechny kličky, které mimořádně spletitý labyrint českého právního řádu nabízí, a umí se dostat na samou hranu práva. Není to fér, protože před soudem by měl mít každý stejnou šanci, ale tento povzdech je nejspíš tím jediným, co s tím můžeme dělat. Vždy budou existovat právníci lepší a horší a ti lepší budou logicky dražší.

Zajistit úplnou rovnost u soudu už z principu, zdá se, neumíme. Kde by ovšem absolutní rovnost platit měla, je výkon trestu. Jakmile se za odsouzeným zabouchnou vrata vězení, mělo by být zcela lhostejné, jakými penězi nebo vlivem disponuje v civilu. Do cely přichází ve stejném vězeňském mundúru, finanční částka, se kterou může disponovat, je drasticky omezena a utratit ji lze pouze za stejně omezený sortiment ve vězeňské kantýně. Spí na stejné posteli a pod stejnou přikrývkou, má stejnou večerku i budíček a stejné jídlo. Nebo ne?

Fešácký kriminál. Ale jen pro někoho

V minulosti jsme několikrát viděli, že pokud někdo vlivný a bohatý neunikl trestu, jeho výkon

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější