Třicet let od sametové revoluce: Chcete-li zničit církev, dejte jí svobodu
Komentář Mariána Sekeráka: V prvních letech po listopadu 1989 se církve v Česku těšily značné důvěře široké veřejnosti, teď jsou podle průzkumů nejméně důvěryhodnými institucemi v republice. I samotní věřící jsou hluboce rozděleni. Přinejmenším na dva tábory. Pracovně je můžeme nazvat „dukovci“ a „halíkovci“, konzervativci či tradicionalisté a ti, kteří se snaží hledat nové odpovědi na to, co se aktuálně kolem nás děje. Jde vlastně o odraz toho, co se děje v celé společnosti.
Dejte si tu námahu: otevřete si na webu Výroční zprávu Pražského arcibiskupství za rok 2018. Je pozoruhodná svým obsahem. Co ale zaujme především, je titulní fotka. Zobrazuje rakev taženou koňským šestispřežím z loňského převozu ostatků kardinála Berana do vlasti. A tak trochu symbolicky ilustruje situaci v současné katolické církvi.
„Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku,“ řekl v roce 1990, jenom pár měsíců po pádu komunistické totality v Československu, tehdejší, teprve nedávno zvolený prezident Václav Havel. Těmito slovy vítal v zemi prvního slovanského papeže v dějinách katolické církve, dnes již svatého Jana Pavla II.
Zázrak se tehdy opravdu konal. Náboženská svoboda, po čtyřicet let vlády jedné strany udušená, se mohla ve společnosti naplno uplatňovat. Nastal rozmach kněžských a řeholních povolání. Mohlo se začít s opravou a výstavbou nových církevních budov, zejména chrámů. Rozvinulo se církevní školství a charita. Věřit bylo, dokonce i v „ateistickém Česku“ (promiňte, ta floskule musela zaznít), docela populární. Papež Wojtyła přijel později dokonce ještě dvakrát (v roce 1995 a 1997). Přesně před deseti lety dorazil oslavit zemského patrona svatého Václava jeho nástupce Benedikt XVI. Ale čas plyne a doba se mění. A mění se i postavení a vnímání církve.
Svatá Anežko, bude líp
V uplynulých dnech se v Římě konala národní pouť Čechů a Češek jako poděkování za dar svobody. Je tomu totiž třicet let od kanonizace Anežky České. Sametová revoluce byla považována tak trochu za zázrak na její přímluvu. Dle legendy se měl mít český národ dobře až poté, co se Anežka dočká svatořečení. Dočkala se. A národ? Podle některých: ano, už je líp. Jenomže v církvi to lépe příliš nevypadá.
